Tomáš Hunal: Už se to blíží
(34 let, 300 ligových utkání, debut 5.5.1991, Vítkovice - Slavia 1:0, nastoupil za Slavii)
Co se vám jako první představí při vyslovení porce 300 zápasů v lize?
„Dá se říct, že se mi promítne celá moje kariéra. Já si myslím, že je to dost zápasů a i při těch zraněních toho bylo docela dost.“
Byl například jeden z těch zápasů něčím výjimečný?
„V každém mužstvu, kde jsem působil, jsem prožil krásné chvíle. Vyzdvihovat jeden zápas, jednu chvíli, to asi nemá cenu. Mohu být hlavně rád, že jsem takhle dlouho vydržel.“
Ale nějaké nejlepší období, kdy jste byl, jak se říká, na vrcholu, byste nenašel?
„Tak nejlepší období v té mé kariéře asi bylo, když jsem v roce 2002 přestoupil do Teplic. Na ten úplně začátek v Teplicích vzpomínám velice rád.“
Bude proto pro vás nedělní duel, v němž Dynamo právě nastoupí v Teplicích, specifický?
„Já si myslím, že už ne. Už je tam akorát jen pár lidí, s kterými si občas zavolám. Ale zvláštní pocity? To určitě ne. Když na ten stadion člověk vleze, možná si vzpomene, ale že bych se nervoval, to opravdu ne.“
Vzpomínáte si vůbec na svůj první ligový zápas?
„To bylo ještě ve federální lize. (usměv) Bylo to ve Vítkovicích.“
S 300 odehranými zápasy jste nejzkušenějším hráčem Dynama. Na kolik byste své konto ještě mohl rozšířit?
(úsměv) „No. To záleží teď hlavně na mém zdraví. Počítám, že pár zápasů bych ještě mohl přidat. Ale ten konec se už pomalu blíží.“
Jaromír Plocek: Největším zážitkem bylo loňské semifinále poháru
(32 let, 252 ligových zápasů, debut 27. 11. 1994, Plzeň - Slavia 1:1, nastoupil za Plzeň)
Co se vám jako první představí při vyslovení porce 250 zápasů v lize?
„Představí se mi moře zápasů, hodně práce, hodně tréninků,… Ale hlavně i spousta zážitků. Třeba některých i smutných, ale ty lepší a hezčí převažují.“
Byl například jeden z těch zápasů něčím výjimečný?
„Začnu od těch smutných zážitků. To bylo vždycky, když se spadlo z první ligy. A ty nádherné pak právě, když se postoupilo zpátky.“
A co ten zápas? Byl nějaký ten top, jak říká trenér Straka?
„Semifinále Poháru ČMFS. To byl největší vrchol v mé kariéře.“
Máte asi na mysli to loňské v Jablonci, že?
„Ano. Škoda, že jsme nepostoupili do finále. To by byl největší zážitek nejen pro mě, ale myslím i pro většinu kluků z mužstva.“
Vzpomínáte si vůbec na svůj první ligový zápas?
(usměje se) „Bylo to snad někdy v roce 1995 (pozn. 27. 11. 1994). Plzeň si mě tehdy vzala z Pardubic z druhé ligy na hostování. A já poprvé nastoupil proti Slavii. Hráli za ní takoví plejeři jako například Patrik Berger. A já proti nim vyběhl jako devatenáctiletý kluk a byl strašně moc nervózní. Byl to pro mě zážitek. V té době chodilo v Pardubicích na fotbal, když to hodně přeženu, 1 000 diváků a do Plzně jich přišlo 15 000. To byla fantazie. Byl jsem z toho vyřízený.“
Máte představu, na kolik utkání byste své konto ještě mohl rozšířit?
„To je strašně těžká otázka. Záleží, jestli se mnou budou trenéři spokojení, a pak také na zdraví. Čas přece jen nejde zastavit. Dokud ale člověk cítí, že tomu mužstvu má co dát, chtěl by zkusit hrát co nejdál.“
Martin Vozábal: Jsem z nás nejmladší
(29 let, 201 ligových zápasů, debut 28.3. 1997, Opava - Dynamo ČB 1:1, nastoupil za Dynamo ČB)
Co se vám jako první představí při vyslovení porce 200 zápasů v lize?
„První, co mě napadne, tak že jsem z této trojice ještě pořád nejmladší. (rozesměje se) Je to ale poměrně velké číslo. I když, až jednou fotbal přestanu hrát, tak při hledání práce mi to nebude samozřejmě nic platné.“
Byl například jeden z těch zápasů něčím výjimečný?
„Těžko vybírat. Já jsem hlavně rád, že ten dres s číslem 200, který jsem dostal, je dres Dynama.“
Částečně jste mi už odpověděl na další otázku. Většina těch zápasů byla za České Budějovice, na což jako patriot musíte být hrdý, že?
„Přesně tak. Jsem šťastný za to, že po tom všem, co se stalo, že to tak vyšlo a ten 200. zápas jsem odehrál právě za Dynamo.“
Vzpomínáte si vůbec na svůj první ligový zápas?
„Vzpomínám. Bylo to v Opavě, kde jsem střídal asi v 70. minutě možná Seidla. Zápas skončil 1:1 a já tam měl i jednu šanci hlavou. Pamatuji si, že za nás tam chytal ještě Pavol Švantner a v poli hrál třeba Standa Marek.“
Máte představu, na kolik utkání byste své konto ještě mohl rozšířit?
„Určitě budu rád za každé další utkání a uvidíme na konci, kolik jich bude.“
