Jak jste se dostal k masírování? Je to něco, co vás vždycky bavilo?
Dostal jsem se k tomu vlastně díky studiu na Střední zdravotnické škole, kde jsem studoval právě obor masér sportovní a rekondiční. V podstatě mě na tom zlákalo to slovíčko sportovní, protože hraji fotbal a chtěl jsem to spojit, chtěl jsem zůstat u sportu skrz tenhle obor.
Takže jste nikdy nechtěl dělat něco jiného?
Víte co, úplně jsem v patnácti nevěděl, co bych chtěl dělat. A tady šlo opravdu těžce o to slovíčko sportovní, takže právě proto (usmívá se).
Jak jste se dostal na pozici maséra v Dynamu?
Bylo to na doporučení přes Jardu Drobného, pak už se mi ozval přímo sám trenér David Horejš, takže jsme komunikovali jenom spolu. Smlouvu jsme dotahovali s Tomášem Sivokem. Bylo super, že takoví lidé s vámi komunikují a stojí o vás, abyste tady v klubu mohl někomu pomoct.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Pracovní den začíná po osmé hodině ranní. Po sezóně i trochu déle, ale normálně okolo osmé. Sejdeme se s klukama a dalšími kolegy, s druhým masérem, fyzioterapeutem, abychom si řekli, co jsme se přes noc o klucích po včerejší zátěži dozvěděli, jestli někdo odpadl (usmívá se), a poté jdeme informovat trenéry, aby podle toho mohli nastavit trénink. S klukama trávíme v podstatě celou tréninkovou jednotku, jsme s nimi i na hřišti, pomůžeme s nějakým cvičením, když je potřeba, podáváme balóny. Po tréninku probíhá regenerace, máme tu jak teplé, tak studené bazénky, vířivky a kluci podle toho, jak potřebují, tak je bereme na masáž.
V týmu jste od zimní přípravy, jak byste zhodnotil první půlrok?
Ano, jsem tu od 1. ledna. Z mého osobního hlediska je to super, že se mohu pohybovat ve fotbalovém prostředí, kde jsem součástí kabiny. Osobně jsem hodně spokojený. Co se týká týmových úspěchů, cíl se asi splnil do toho desátého místa, rozjeté to ale bylo dobře a dopadnout to mohlo samozřejmě i trochu lépe. Ale jak říkám, jinak super.
Vzděláváte se dál nějak ve svém oboru?
Vzhledem k tomu, že jsem studoval fyzioterapii, mám k tomu vztah i trochu odbornější. S Pavlem Jůnem si občas poradíme, řekneme si co, proč a jak. Také si někdy přečtu nějaký odborný článek.
V mládežnických kategoriích jste chvíli hrál za Dynamo. Proč to nevyšlo dotáhnout na vrcholovou úroveň?
Začínal jsem s fotbalem v Jindřichově Hradci. U nás jsem asi ostatní převyšoval a dostal do Dynama, ale tam už to byl opravdu výběr z celého kraje, takže jsem moc nevyčníval.
Dá se říci, že je to splněný sen, být součástí kabiny Dynama?
Ano, určitě. Já jsem tedy chtěl dělat spíše fyzioterapeuta, ale vysokou školu jsem bohužel nedodělal, takže z téhle stránky je i ten masér splněný sen.
Máte nějakého vyloženě parťáka v kabině?
Vůbec nedokážu vybrat jedno konkrétní jméno. Musím tedy říct, že druhý masér David Tomášek nebo fyzioterapeut Pavel Jůn jsou vážně skvělí. Sedli jsme si krásně do noty. Myslím si, že mě všichni přijali skvěle a jsme jedna velká parta.
Máte nějaký fotbalový vzor? Ať už ze světa fotbalu nebo právě z Dynama.
Tak ze světového fotbalu je to Cristiano Ronaldo, ale nevím, jestli jsem v tom věku, abych někde musel vyprávět, že „baštím“ Ronalda (usmívá se). A konkrétně z Dynama mám Karla Poborského. Jako malému mi bylo vždycky strašně sympatické a blízké, že je od nás. A ještě možná právě ten Jarda Drobný, vyrůstali jsme na stejném maloměstě.
Jaké jsou vaše osobní cíle?
Momentálně jsem opravdu spokojený a rád, že tu mohu být. Kdybych ale samozřejmě dostal nabídku z Realu Madrid, tak by mi to úplně nevadilo (usmívá se). Dlouhodobé cíle si ale nedávám.
