Zdeňku, s výsledkem zápasu proti Varnsdorfu bude určitě panovat velká
spokojenost, že?
Zápas proti Varnsdorfu byl pro nás strašně důležitý, a to se na nás možná trochu
projevilo. Hráli jsme dost nervózně a po zápase mi spadl velký kámen ze srdce,
že jsme to dokázali dotáhnout do vítězného konce.
Kdy jste se dověděl, že půjdete do brány?
Dozvěděl jsem se to někdy ve středu nebo ve čtvrtek. Trenéři se dlouho
rozmýšleli a nebylo to jisté, kdo šanci dostane. Bártič (Michal Bárta, pozn.
autora) odchytal generálku proti Žižkovu a až někdy v týdnu si nás trenér oba
zavolal a řekl nám, že do brány půjdu já.
V průběhu zápasu jste si připsal hned několik ostrých zákroků, který z
nich byl nejtěžší?
Asi ten v úvodu zápasu, kdy protihráč dostal míč za obranu a protože to bylo z
úhlu, tak jsem předpokládal, že mě bude chtít propalovat mezi nohy. Hlídal jsem
si tedy spodek a nahoře jsem měl naštěstí připravené i ruce a střelu jsem
dokázal vyškrábnout.
Hned poté po rohu hosté poslali po stříleném centru do vápna míč do
břevna..
To jsem ani nevěděl, že to skončilo na břevně. Kdyby to šlo do brány, tak by to
byl pěkný průšvih, protože z mého pohledu s tím nešlo nic dělat, jak to šlo
vysoko vzduchem a padalo to do brány.
Ještě v prvním poločase jste musel zasahovat proti další technické střele,
která mířila prakticky do šibenice.
Martan si na ten balon nabíhal tak, že bylo vidět, že bude zkoušet zakončovat
placírou. To také tak nakonec udělal. Měl jsem před sebou clonícího hráče a
důležité pro mě bylo, abych viděl míč. To se mi podařilo, takže jsem bez
problémů zakročil.
Vítězství bylo hodně vydřené, přesto ho asi berete, že?
Někdy hrajete dobře, skončí to třeba 1:1 nebo 2:2 a body ztratíte. My byli pod
velkým tlakem, museli jsme za každou cenu vyhrát a přestože místy diváci
pískali, když jsme odkopávali, tak jsme moc šťastní, že máme tři body.
