Martine, dnes vás čeká první soutěžní utkání v Hostouni, jak se na něj těšíš?
Těším se moc. Věřím, že i kluci. Cítím z týmu chuť něco pozitivního ukázat.
Příprava je za vámi, teď už to začíná na plné obrátky. Jak celé přípravné období hodnotíš?
Věříme, že jsme dobře nachystaní. Z pohledu tréninků, co jsme chtěli zvládnout a stihnout, tak jsem spokojený. Uteklo to docela rychle. Snažili jsme se nebrat ty přípravné zápasy jen jako zkoušku na něco dalšího, ale samozřejmě každý vnímá, že to mistrovské utkání je o něčem jiném. Vážím si přístupu kluků, skvěle se s nimi spolupracuje.
Na co hlavně jste se během přípravy zaměřili?
Kluci byli herně velmi dobře připravení už od trenéra Dušana Žmolíka nebo z akademie, takže v tomhle směru jsme nemuseli budovat nic nového. Mám rád fotbal ve velkém tempu, takže jsme se zaměřili na tyto prvky. Největší změna je ale asi v tom, že kluci měli zažitý jeden herní styl a měli striktně dané rozestavení. To měníme a pracujeme na detailech. Nic ale samozřejmě není hned. Hlavně si přeji, abychom hráli náročný fotbal a aby to hráče bavilo.
Pro tebe to byla první příprava v roli hlavního trenéra u mužského fotbalu, jaké to pro tebe bylo?
Užívám si to. Jsem rád, že jsem tuto roli přijal, byť to nebylo lehké rozhodnutí. Chtěl jsem trénovat vždycky, takže už během své kariéry jsem si dělal od svých trenérů poznámky. Z toho pak člověk může těžit. Chtěl jsem klukům co nejvíce přiblížit přípravu z ligové úrovně. Samozřejmě v omezenějších podmínkách. Tím nemyslím z pohledu kvality hráčů, ale z pohledu toho, že to není úplně jednoduché v tom směru, že někteří chodí na brigády nebo do práce.
Jak se na tréninky připravuješ? Musíš cvičení, která jsi měl zažité, když jsi trénoval dívky, měnit, nebo je to v podstatě podobné, akorát s jinými fotbalisty?
Hodně jsem vycházel z tréninků, co jsem měl s holkami. Samozřejmě, je to odlišné. Měl jsem cvičení, u kterých jsem si u žen říkal, že to vypadá fakt dobře. Bylo to hodně intenzivní, dávalo mi to smysl. Pak jsem to ale dal také klukům a bylo to ještě živější. Máme skvělý a kvalitní tým, kluci všechna ta cvičení zvládali ve velké intenzitě.
Byl jsi před tím, než začala příprava, nervózní?
Neřekl bych, že nervózní, ale ptal jsem se sám sebe, zvládnu to? Přijmou to ti kluci, když jsem s nimi ještě před měsícem hrál a teď po nich budu šlapat? Stačil mi jeden trénink, abych tyhle ,,pochybnosti“ už neřešil. Možná právě pro to, že jsem se s kluky znal. Bylo to dobré, věřím, že si to sedlo. Jen jsem musel hned na začátek určit pravidla a nějaké limity, které musíme dodržovat. A hlavně tam musí být vzájemný respekt. Klukům jsem řekl, že ve vztahu mezi mnou a nimi se nic nemění. Že nepřestanu být za dobře nebo kamarád s někým jen kvůli tomu, že jsem teď jeho trenér. Zároveň teď ale v podstatě v uvozovkách spravuji jejich fotbalový osud a už nesedím v šatně na stejné židli jako oni, a tohle musí vnímat. Pochopili to ale hned a rychle, žádný problém v tomhle směru nebyl.
Když přišla nabídka trénovat náš B-tým, váhal jsi?
Neváhal. Odmítl jsem dvě jiné nabídky a chtěl zůstat tady. Bral jsem to jako velkou příležitost. Dostat ve 32 letech možnost vést jako hlavní trenér tým v ČFL, to není tak jednoduché. Stěžejní pro mě bylo dostat se na studium A licence. To se povedlo a dalo mi to tyhle možnosti.
Je pro tebe být hlavním koučem rezervy Dynama nová výzva?
Jednoznačně. Lákalo mě to hned, jak někdo zmínil, že se to řeší. V tomhle směru se nebojím, věřím si. Vím, jaký trenér chci být a jaký ne. V tomhle směru mi už pár trenérů otevřelo oči. Nechci s hráči zacházet jak s kusem hadru, kabina je základ, bez ní je trenér ztracený.
Ještě se u tebe pozastavíme. Kvůli trenérskému řemeslu jsi skončil s fotbalem, i když jsi měl další zajímavé nabídky hrát. Mrzí tě to, nebo jsi s tím srovnaný a soustředíš se čistě jen na trenéřinu?
Nebudu lhát. Měl jsem okamžiky, kdy jsem to nesl těžce a byl jsem dost naměkko. Na druhou stranu jsem byl připravený na to, že to jednou přijde. Spíš mě mrzí ten způsob toho konce kariéry. 32 let, téměř 160 ligových startů, 3 roky v tomto klubu a pak přišlo podle mého nesmyslné přeřazení do béčka a konec. Nechci se k tomu ale nějak více vyjadřovat, mohl jsem ještě na jaře, ale všechna vyjádření jsem novinářům odmítal, a možná bych tu díky tomu už ani nebyl. Měl jsem dost zajímavou herní nabídku z Brna, ale stačilo mi pár hodin na to, abych řekl ne. Nechtěl jsem si kvůli penězům o rok prodlužovat kariéru a za rok řešit to samé. Navíc jsem si řekl, že bych se stěhoval jen za něčím, co by mi dávalo smysl. Zajímavá nabídka byla také z Plzně, tam šlo o spojení trenéřiny a hráčství. Možná brzy, ale prostě jsem skončil a začal jsem tu kariéru budovat jinak. Nelituji toho. Navíc jezdím hrát jako amatér do nižší soutěže v Rakousku, takže to hraní mi nechybí. Byl jsem zvědavý, jaké to bude, až uvidím kluky z áčka začít přípravu a já u toho nebudu. Ale jak jsem tam seděl a sledoval trénink, hlavou jsem byl myšlenkami u toho, co bych jako trenér udělal jinak a bylo to hotové (usmívá se).
Jak bys celou svou kariéru zhodnotil? Máš za sebou spoustu zážitků. Utkání na Seville, vítězný gól proti Spartě, vicemistr Evropy do devatenácti let, navíc máš doma také cenný kousek, a tím je dres Nolita, že?
Myslím si, že vzhledem k talentu, kterým jsem disponoval, respektive nedisponoval, jsem pro sebe dosáhl všeho, čeho jsem chtěl. Možná ještě i něčeho víc. Měl jsem to vždycky spíše vydřené. Nakoplo se to asi nejvíce tehdy, když mi bylo těch sedmnáct osmnáct let. V dorostech jsem hrál vždycky ve starších kategoriích, získal jsem stříbro s reprezentací na mistrovství Evropy do 19 let, nakoukl jsem do A-týmu Viktorie Plzeň. Poté jsem hrál druhou ligu v Táborsku a následoval přestup do Olomouce. Tam jsem zažil asi největší fotbalový boom. Z osobního hlediska jsem zažil nejlepší fotbalové roky právě tam, nejvíce mě to tam herně posunulo. Hrál jsem tam předkola Evropské ligy, dále také spoustu ligových utkání, celkově to bylo super období. Na utkání na Seville nikdy nezapomenu. A ano, doma mám dva dresy. Nolita a Luise Muriela.
Jak tvé rozhodnutí vzala tvá rodina? Podporuje tě v tom?
Nejdříve je to mrzelo, moc si nepřipouštěli, že bych chtěl skončit. To rozhodnutí ale přijali a teď mě podporují. Chápou to, jen pro ně bylo těžké skousnout to, že už nebudu hrát ligový fotbal.
Navíc jsi se jako trenér po půl roce opět přemístil, od žen Dynama si odešel k béčku, budeš držet palce holkám i nadále?
Je to zajímavé. Původně jsem chtěl k ženám přejít až teď v létě. A vidíš, kdybych tam tehdy v zimě nešel, ani bych se jich nedočkal. Když teď vidím, jaké jsou, jaký je to tým a jak nám to spolu sedělo, tak by mě to mrzelo. Držím jim palce, mohou dokázat velké věci. Teď už se od nich snažím distancovat. Věřím ale, že si to všechno sedne a holky i s novými trenéry budou i nadále pokračovat na té správné cestě.
Teď už zpátky k B-týmu, máte za sebou pět zápasů, jak jsi v tomto ohledu spokojený?
Na poslední chvíli se nám povedlo domluvit ještě ten pátý duel s Mostem, se kterým jsme sehráli generálku. Je to účastník stejné soutěže, jen je v jiné skupině. Byl to výborný test. Výsledkově jsme ho zvládli a herně nám ukázal ještě nějaké nedostatky. Zároveň však také posun od začátku přípravy. Z velké části spokojení jsme, ale všechno se teprve uvidí. Chce to ještě čas.
Jak je to s kádrem? Byli tam fotbalisté, kterým končila smlouva. Povedlo se tým nakonec udržet pohromadě a máš v mančaftu fotbalisty, které jsi mít chtěl?
Skončili Malecha, Pařízek a Bečvář. Zbytek se nám povedlo udržet, a navíc přišli šikovní kluci z dorostu. Trápí nás akorát dlouhodobě zraněný Honza Zíka. Máme tým s šestnácti hráči plus gólmanem. Všechny jsem tu chtěl a jsem rád, že zůstali všichni i po návratu z hostování ve druhé lize.
Do sezony půjdeš jako jeden z nejmladších, ne-li nejmladší trenér ČFL, jak tohle vnímáš?
Hezky se to poslouchá, nejmladší hlavní trenér v ČFL. Mám touhu a chuť dokázat, že na to já, ale i kluci, máme. Že třetí liga pro ně není konec. Mám cíl jich co nejvíce a co nejdříve posunout do profi fotbalu.
Máš i nějaké další trenérské ambice? Za poslední rok jsi udělal obrovský progres.
Momentálně chci hlavně zvládnout studium licence. Licence z vás sice trenéra neudělá, ale bez ní se také neobejdete. Rád bych měl trenérskou kariéru lepší než tu hráčskou. Jsem nachystaný na tom pracovat a zlepšovat se.
S jakými cíli do sezony půjde váš tým?
Bavili jsme se o tom v kabině. Nechceme si dávat nějaké výsledkové nebo umisťovací cíle. Chceme hlavně dobře fungovat, být skvělý tým, ze kterého vzejdou jednotlivci a vystřelí se někam dál.
Už dnes hrajete s Hostouní, jak to utkání vidíš?
Na začátek je to nepříjemný soupeř, ještě k tomu na jeho hřišti. Ale někdy je lepší začít zostra. Týmu věřím, bude to jen o nás. Tréninky vypadají dobře, kluci chtějí být úspěšní, a to je podstatné.
