Druhý poločas byl už přeci jen o něčem jiném. Příbram omezila ofenzivní činnost na minimum a Jihočeši mohli začít praktikovat svou hru. V 69. minutě byl sražen několik metrů před vápnem Václav Mrkvička a po exekuci následného přímého kopu zahráli hosté ve vlastním pokutovém území rukou. „Z mého pohledu byl faul úplně jasný. Následná penalta taky. Hostující hráč tam evidentně zahrál rukou,“ má David Homoláč jasno o situacích předcházejících vyrovnávající brance. Pokutový kop bezpečně proměnil Jan Svátek a o vítězné brance z 86. minuty již řeč byla. „Samozřejmě jsem rád, že jsme to dokázali dneska otočit. Sice jsme hráli proti deseti, ale vydrželi jsme hrát trpělivě a čekali, kdy to tam prostě spadne,“ vyzdvihuje trpělivý výkon celého týmu obránce, jenž v uplynulých dnech vstoupil do kristových let.
Pokud by na E-On stadionu fungovala světelná tabule, v tu chvíli by ukazovala probíhající 68. minutu. Příbramští zadáci faulovali Václava Mrkvičku a Dynamo získalo několik metrů před soupeřovým vápnem výhodu přímého kopu. Jak již začíná být zvykem, balón si postavil Ladislav Volešák. Kdo ví, jak by pokus tradičního exekutora skončil, kdyby balón nezastavil jeden z příbramských fotbalistů rukou. Verdikt sudího Kovaříka zněl nekompromisně – pokutový kop. Většina diváků čekala, že se k provedení “desítky“ postaví opět Ladislav Volešák. Mírné zděšení tak vyvolalo, když si balón na značku pokutového kopu postavil Jan Svátek. Třiadvacetiletý útočník v kritickém momentu zachoval chladnou hlavu a bezpečně poslal míč na opačnou stranu, než mířil gólman Oldřich Pařízek. „Na penaltu jsem byl určený já s Láďou Volešákem. Oba dva jsme se na ní cítili. Láďa dal minule a já zase předtím. Prostě jsem řekl, že se vystřídáme a tentokrát jí zase kopnu já. Zkrátka jsem byl průbojnější,“ přibližuje autor vyrovnávací branky, jak probíhal konkurz na exekutora penalty.
Také Jan Svátek přiznává, že výkon z prvního poločasu rozhodně nebyl správnou cestou k vítězství: „Chyběl nám především pohyb. Proto jsme hráli kolem vápna. V prvním poločase nám ale scházelo k ideálnímu výkonu hrozně moc.“ Vyloučením Jakuba Navrátila se sice Dynamu otevírala šance na zvrat, snad každému ale bylo jasné, že cesta k příbramské bráně bude hodně trnitá. „Když Příbram hrála v deseti, tak jsme počítali, že to hodně zavřou. Chtěli jsme hrát hodně po stranách a zkoušet to po centrech,“ prozradil po zápase autor důležité vyrovnávající branky recept, kterým chtěli Jihočeši znepříjemnit příbramským fotbalistům cestu domů. Šancí bylo i nadále poskrovnu. Za celé utkání vyslalo Dynamo směrem ke gólmanu Pařízkovi čtyři střely: „Dostávali jsme se tam hodně těžko. Pár šancí jsme si ale vytvořili. Třeba Venca Mrkvička, anebo i já, akorát to neskončilo gólem.“
Důležité momenty se tak odehrály o poločase. „V kabině jsme si řekli, že pokud nechceme hrát dole, tak musíme tenhle zápas otočit,“ snaží se mladý útočník najít jeden z okamžiků, které rozhodly o dalším vývoji zapasu. „Za každou cenu jsme chtěli nepříznivý stav utkání zlomit. Nakonec se nám to podařilo a tím jsme demonstrovali vnitřní sílu týmu,“ zakončí útočník rozhovor a spěchá do kabiny na tradiční vítězný pokřik.