„Na žádné užívání rozhodně nebylo místo. Celý den jsem byl navíc v jednom kole. Měli jsme tu spoustu akcí. Finále E-ON Cupu, otevření Fotbalové akademie,… Vše šlo strašně rychle a zastavil jsem se vlastně až na tiskovce.“
Slavia byla v prvním poločase jasně lepším týmem a zaslouženě vedla 2:0, souhlasíte?
„Je to tak. Nastoupili jsme hodně bojácně a nedařilo se nám udržet míč uprostřed hřiště. Slavie opravdu o ty dva góly vedla zaslouženě.“
Nakonec jste ale mohli i vyrovnat. V závěru měl velkou šanci Táborský, brankář Vorel ji ale vyrazil.
„Michal držel Slavii celý zápas. Dá se říct, že on jí dostal do předkola Ligy mistrů. Ale Slavie byla po většinu času lepším celkem a vyhrát si skutečně zasloužila. My jsme ji dokázali přitlačit až ke konci zápasu. Kdybychom měli více štěstí, tak bychom možná i vyrovnali, ale skončilo to 1:2. To se nedá nic dělat, takový je život.“
Mrzí vás porážka se Slavií hodně? Vítězné loučení by vám jistě udělalo větší radost.
„My jsme samozřejmě chtěli bodovat. Ale nejen kvůli tomu, že jsem končil. V pěti posledních kolech jsme nevyhráli a v domácím utkání jsme chtěli bodovat, což se nám nakonec nepovedlo.“
Diváci vám při nástupu na hřiště připravili velké ovace. Potěšilo vás to?
„Určitě to bylo vše dost emotivní. Divákům, kteří se přišli se mnou rozloučit, bych chtěl poděkovat. Bylo to moc pěkné.
Nebyl jste z toho posledního zápasu trochu nervózní? Z tribuny to tak v některých okamžicích vypadalo.
„Musím přiznat, že poslední dny toho na mě bylo už strašně moc. Poslední týden byl velice hektický. A poslední dva tři dny jsem už nebral ani telefon, který neustále zvonil. Kvůli tiskovce ohledně fotbalové akademie nebyl ani můj předzápasový rytmus stoprocentní.“
V čem hlavně?
„Kdybych se vrátil ještě o měsíc dál, tak jsem měl problémy se svalem. Špatně jsem trénoval a sval maximálně šetřil, abych vůbec mohl do zápasu se Slavií nastoupit. I to se hodně projevilo.“
Jak moc vás mrzí šance z prvního poločasu, kdy jste po brejku mířil jen těsně vedle branky?
„Tak ono je jedno, jestli to byl kousíček, anebo půl kilometru (trpce se uměje). Od Jardy Černého jsem dostal dobrou přihrávku. Balon se mi podařilo i dobře zpracovat, bohužel jsem to ale už špatně trefil. V tu chvíli tam bylo hodně místa, ale holt jsem dnes neměl štěstí. Určitě to byla škoda. Možné ne, ale možná by nám ta proměněná šance pomohla k získání bodů. Poté bych měl po skončení utkání lepší náladu.“
Neměl jste v rukávu připravenou nějakou kulišárnu, jak si zpestřit konec kariéry? V tento moment se například pověstný lob přímo nabízel.
„Ano, nabízel. Ale kdepak, nic jsem si nepřipravoval. Jak už jsem říkal, my jsme chtěli hlavně bodovat. Já jsem se chtěl rozloučit především dobrým výsledkem, a ne nějakým divadlem.“
Na stadion zavítalo necelých šest tisícovek diváků. Potěšilo vás kolik se jich přišlo na zápas podívat?
„Diváků sice přišlo hodně, na druhou stranu to byl velice atraktivní zápas. Slavie vlastně hrála úplně o všechno. My jsme domácí zápasy se silnějšími mužstvy zvládali a vždycky to byl dobrý fotbal. Vyšlo i počasí. Takže abych byl upřímný, tak jsme předpokládal, že přijde hodně lidí.“
Vnímal jste urážlivé skandování slavistických fandů na vaší osobu?
„Samozřejmě, že vnímal. Tím bych sel ale nerad zaobíral.“
Uchováte si dres, ve kterém jste odehrál svůj poslední zápas kariéry?
„Určitě si jej nechám. Já dresy sbírám. Takže tento je pro mě hodně cenný.“
Věděl jste o tom, že vedení klubu se rozhodlo ze sady dresů vyřadit číslo 8?
„O tom, jak vše bude probíhat, jsem nevěděl nic. O nic jsem se nestaral. Řešil jsem spoustu dalších věcí, které bylo potřeba zařídit v souvislosti s mými povinnostmi v klubu.“
Vedle navždy ostatním hráčům zapovězené osmičky si pro vás překvapení přichystali i samotní spoluhráči. Na trávník vyběhli v trikotech, kde bylo na zádech vedle čísla osm napsáno: Díky Steve, a přední stranu zdobila vaše karikatura. Dojalo vás to?
„Určitě to bylo velké překvapení a musím říct, že mě to opravdu docela vzalo.“
A podařilo se spoluhráčům chystané překvapení před vámi utajit?
„Povedlo. Já totiž chodím ze šatny vždy poslední. Protože se tam ještě někdo dooblékal, tak jsem se já i o trochu zpozdil. A když jsem přišel na hřiště, tak tam nejednou ve stejném dresu jako já nebyl nikdo. Chviličku jsem z toho byl vykulený. Ale bylo to velice příjemné překvapení.“
Následovala po utkání nějaká oslava?
„Pozval jsem celé mužstvo a realizační tým na malou večeři. Zítra (pozn.: v úterý) se ale musím v devět hodin hlásit na svazu (pozn.: Karel Poborský se připojí k reprezentaci jako její vedoucí mužstva). Z mojí strany tedy ta oslava bude malá. Nevím jak se zařídí ostatní kluci, ale já mám další povinnosti, kterým se musím věnovat.“
A vrátíme-li se v čase, když jste se ráno probudil, uvědomil jste si, že poslední den velké kariéry nadešel?
„Spíš včera večer jsem o tom hodně přemýšlel.Vzpomínal jsem, jak před sedmnácti lety moje kariéra začala. Pokud se nepletu, tak snad proti Teplicím jsme v poháru vyhráli 2:0. V té době jsem byl zrovna na praxi, takže druhý den jsem si šel normálně v půl sedmé píchnout ve fabrice. Chlapi na hale si ze mě utahovali a najednou je to už těch sedmnáct let. Končím. Včera jsem se tím skutečně zaobíral a byly to příjemné vzpomínky.“
Do jaké fabriky jste chodil na praxi a čím jste se vlastně učil?
„Bylo to ČSAO a obor autoklempíř.“
A uměl byste nějaké auto ještě opravit?
„Auto bych uměl rozbít.“ (směje se)
Neuvažuje vedení klubu po šňůře šesti porážek o změně trenéra?
„Musím říct, že jsme tuto otázku hodně probírali. Sezona se ale bude teprve hodnotit v klidu až se vrátím z reprezentačního srazu. Troufám si ale odhadnout, že na postech trenérů a celého realizačního týmu se nic nezmění.“
Letošní titul nakonec získala Sparta. S ohledem na váš známý vyhazov z Letné, přejete jí triumf?
„Takhle já to nevidím. Jsem docela nad věcí. Ve Spartě jsme prožil nádherné tři roky. Spartě fandím. Co se stalo, stalo se…“
