Pane Jodl, jak se máte a jak si užíváte důchodu?
Vždycky na jaře se přesunu na chatu, kde jsme od března do listopadu. Přes zimu jsme v Budějovicích. Takhle jsme spokojení a vyhovuje nám to tak. Užíváme si to.
S fotbalem jste začínal ve Čtyřech Dvorech, obklikou jste se ale přes Jablonec dostal až do Dynama, jak se to seběhlo?
Začal jsem s fotbalem, jak jste říkal, ve Čtyráku, poté jsem na vojně šel do Hraničáře České Budějovice, odkud jsem přestoupil do Jablonce. Tam jsem působil rok a poté co jsem se oženil a narodil se nám syn jsem se vrátil zpátky do Budějovic, kde jsem byl dalších bezmála sedmnáct let.
S Budějovicemi jste hrál třetí i druhou ligu, poté jste je ovšem jako kapitán po 37 letech dotáhl do ligy první, jak na toto období vzpomínáte?
Vzpomínám na to všechno hrozně rád. Měl jsem vedle sebe úžasné lidi, úžasné kamarády a úžasné fotbalisty. Po třech letech tady jako kapitán mužstva skončil Láďa Novák, kluci si mě následně zvolili a já ve funkci kapitána působil více než třináct let. Vyměnilo se kolem mě spousta opravdu vynikajících fotbalistů. Postupně se začal budovat silný tým a my jsme začali hrát na špičce, což vyvrcholilo právě ve zmiňovaný postup do ligy. Po 37 letech. To byla velká sláva a na to se do smrti nezapomíná.
Vzpomenete si na některá slavná jména, se kterými jste kopal?
Samozřejmě. Když jsem sem přišel tak tady byli takoví borci jako Karel Knesl, Míla Ziegler, zkrátka ti budějovičtí kluci, Novákové a tak dále, bylo jich spoustu a nerad bych na někoho zapomněl. Brali jsme si kluky i z dorostu a poslední, koho jsme si vzali, byl Jiří Němec. Ten nakonec skončil jako kapitán u reprezentace. Hrál jsem také s Jiřím Kotrbou, Dušanem Kubou a tak dále. Všichni to byli opravdu skvělí fotbalisti a skvělí kluci.
Zůstal jste s někým v kontaktu?
V kontaktu jsem se všemi. Z té naší éry jsme skoro všichni z Budějovic a scházíme se každý rok v listopadu. Schází se nás kolem padesáti. Přibližně od roku 1972 až po 1988-90, co jsem já hrál, tak se vždycky sejdeme a užíváme si to. Vzájemně se na sebe těšíme.
Je nějaký moment, na který z vaší kariery nejvíce vzpomínáte?
Velký zápas jsme v roce 1986 sehráli se Spartou Praha, která tam za éry Bergera, Bílka, současného trenéra reprezentace měla snad celý nároďák. Byli tam dále hráči jako Pepa Chovanec, Franta Straka a další a my s nimi dokázali uhrát remízu 0:0. Tady na stadionu bylo tehdy přes 12 tisíc diváků, tohle jsou nezapomenutelné zážitky, které budu mít už navždy.
Máte pověst tvrdého a nepříjemného obránce, musíte se s tím narodit, nebo si lze respekt na hřišti vybudovat?
Vyvíjí se to, člověk stárne a zesiluje. Byl jsem vždycky důrazný, zakládal jsem si na tom. Měli jsme nějakou pověst a soupeři se nás báli, nechtěli k nám jezdit hrát. Kromě mě tam byl ještě Áda Havel, Karel Melka a další. Žrali jsme trávu, a tak by to mělo být. Mrzí mě, že to dnes u některých kluků nevidím. Na Střelecký ostrov přijede nějaký tým a dělá si tu někdy, co chce. Vím, že se fotbal nějak vyvíjí a my hráli už několik desítek let zpět, ale tehdy jet do Budějovic něco znamenalo a přál bych si, aby to tak bylo pořád.
V čem vidíte největší rozdíly ve fotbale mezi tím, když jste hrál vy a v současné chvíli?
Největší rozdíl je v rychlosti, všechno je také kondičně náročnější. Fotbal jde dopředu, jako všechno. Vyvíjí se a mění se systémy. A jak už jsem říkal, přijde mi, že dříve si hráči opravdu více vážili toho, že mohou nastoupit za svůj klub a své město. Měli k tomu opravdový vztah. Nemůžu si pomoct, ale tohle mi tam prostě chybí a v tom vidím největší rozdíl.
Chodíte Dynamu fandit i nadále?
Pokud nejsem nemocný, jsem na každém zápase. Pomocí televize si ten zápas někdy přehrávám i dvakrát třikrát. Dívám se na to a zajímá mě to. Hrozně mě mrzí, kam se fotbal v Budějovicích dostal. Fotbal tu šel do té doby, než přišel doktor Koubek. Vážím si ho, ale když jsem s ním mluvil, říkal jsem mu, že i přesto, že je skvělý, že do toho dává peníze, že je to Budějovičák, tak tomu až tak nerozumí a měl by si kolem fotbalu dělat pouze ekonomiku. Všude je dnes sportovní ředitel, většinou je to nějaké velké fotbalové jméno, které něco znamená, a to mi tady v Dynamu schází. Když tu byl Tomáš Sivok, tak měl o všem přehled. Momentálně si myslím a pevně si za tím stojím, že tuto roli v Budějovicích může dělat jeden člověk, a tím je Jiří Kotrba. Je to bývalý trenér, má přehled o hráčích, o trenérech, zná se se skauty a tak dále. Nápad přivést Františka Straku byl dobrý, ale potřebuje k sobě ještě sportovního ředitele.
Pan Kotrba však funkci v našem klubu odmítl.
Je to škoda. Když sem přišel Emil Kristek, mluvil jsem s ním a říkal jsem mu, že podobnou pozici dělat nemohu, že mi to nedovolí můj zdravotní stav. Pokud by se chtěl ale se mnou o něčem poradit, jsem mu plně k dispozici. Všechno si ale stejně musí rozhodnout sám. Jiřího Kotrbu jsem ale přemlouval několikrát, pořád jsem do něj hučel, ať jde Dynamu pomoct. Tato nabídka od Emila je stále aktivní, je tu však jedna zábrana, kvůli které sem jít zatím nechce. Ví, že by tady tomu pomohl, ale přes tu bariéru teď jít nechce. Pomohl by tomu ale třeba také Karel Poborský, jenže ten má velkou funkci v Praze. Asistenta trenéra měl přijít dělat Jiří Němec, toho ale nakonec neuvolnili z Brozan. Když jsem s ním mluvil, cítil jsem, že by na jih chtěl jít, po dvou dnech ale nakonec zavolal, že šéf Brozan za něj nemá náhradu. Emil je ale také s Jiřím domluvený, že se k jednání vrátí v zimě.
Co říkáte na volbu Františka Straky jakožto trenéra Českých Budějovic?
Já tomu fandím. Tohle jsem také konzultoval s Emilem, říkal jsem mu, kdyby si chtěl poslechnout můj názor, doporučil bych mu právě pana Straku. Je to Jihočech a specialista na tyto záchranářské mise. Věřím tomu. Byl jsem se podívat i na jeho trénincích a musím říct, že klobouk dolu před tím, jak to v jeho letech zvládá. Je velmi akční, mohl by klidně ještě hrát (směje se). Je to srdcař a doufám, že se brzy ukážou nějaké výsledky. Musíme být ale realisté a uvědomit si, že třeba bez podpory lidí, kteří ovládají město kraj, to půjde těžko. Emil i Dalibor Jirka to dobře ví. Finance jsou dnes třeba a pro fungování klubu jsou strašně důležité. Vedení Dynama tu musí nejdřív všechno srovnat, nastolit pořádek a pak nastartovat něco nového. Liga se v Budějovicích musí zachránit, protože dostávat se pak z druhé nejvyšší soutěže zpět do té první, je složité. Sám jsem to zažil a vím, o čem mluvím. Přál bych si jednu věc a tou je, než umřu, aby se na Střeleckém ostrově hrála liga. Dušan Kuba, Novákové a další.. s těmi všemi se na fotbale scházíme a věříme, že budeme i dál. Naše srdíčka jsou černobílá.
Figurujete v síni slávy Dynama, v jedenáctce století a teď navíc budete představen jako čestný prezident klubu. Jak si těchto ocenění vážíte?
Každého ocenění by si měl člověk vážit, ale není to pro mě až tak důležité. Důležité pro mě je, že vedení klubu na vás nezapomene, že jste tady odvedl nějakou práci. Ale to už je za námi a daleko větším oceněním by pro mě bylo, kdyby se tady hrálo kolem osmého až desátého místa.
Chtěl byste něco dodat na závěr?
Chtěl bych apelovat na lidi, aby chodili Dynamo podporovat a aby se nás na stadionu scházelo co nejvíce.
