Michal Skopalík a Josef Příhoda. Podzim strávili na hostování v Čáslavi. Prvně jmenovaný se postupně prokousal do základní sestavy a na půlrok v Zenitu naváže i na jaře. Příhoda naopak v Čáslavi štěstí příliš nenašel a ještě před úplným vypršením podzimní sezony se vrátil do Českých Budějovic.
Druhý příběh je tomu prvnímu na chlup téměř stejný. Akorát protagonisté jsou tentokrát jiní. Roli šťastnějšího zastává Michal Schön. V druholigových Vítkovicích chytil danou šanci za pačesy. Dvacetiletý útočník zprvu do utkání sice naskakoval až v jejich průběhu jako střídající hráč, ale vizitku náhradníka ze sebe zakrátko setřásl. „Musel jsem se snažit,“ poznamenal.
Jeho pobyt na hřišti měl vzrůstající tendenci. V premiéře vítkovický dres oblékl na posledních čtrnáct minut. Přesto se v nastavovaném čase stačil blýsknout, když jednou brankou přispěl k vítězství Vítkovic nad Čáslaví 3:1. V dalším utkání už odehrál celý druhý poločas. Příště už jej kouč Mokrohajský dokonce zařadil do základní sestavy. Schön se odvděčil vítězným gólem proti Spartě Krč (2:1). První pětice zápasů severomoravskému celku vůbec vyšla nad očekávání. Vítkovice tři zápasy vyhrály, jednou remizovaly a pouze jednou prohrály.
Pak ale nastaly krušnější časy. Modrobílí prodělali černou sérii trvající v délce osmi zápasů, v nichž získali pouhý jeden bod. „Nevím, čím to bylo. Po psychické stránce to nebylo vůbec dobré období,“ svěřil se Michal Schön. Osobně si ale stěžovat zase nemohl. Hrál pravidelně a sbíral dokonce i góly. Na jeho pažbě se na konci podzimu skvělo šest zářezů, což z něj dělá nejlepšího kanonýra týmu.
Při tom nastupoval po boku i takového bombarďáka, jakým kdysi býval Martin Prohazska. Exútočník například Sparty nebo Baníku Ostrava. „Svou urostlou postavou dokáže vyhrávat osobní souboje a já pak od něj mohu sbírat odražené balony,“ pochvaluje si spolupráci se zkušeným harcovníkem. V mužstvu jsou ale i další rutinéři. „Třeba Libor Baláž, Radim Derych nebo Tomáš Mikulenka,“ vyjmenovává osu týmu.
Zbytek už pak tvoří víceméně mladí a talentovaní hráči, kteří jsou ve Vítkovicích na hostování stejně jako on. Za danou šanci je rád. „Angažmá ve Vítkovicích hodnotím určitě pozitivně. Dostal jsem šanci hrát a dařilo se mi dávat i góly,“ řekl střelec, který do paměti fanoušků na jihu Čech přišel zejména v létě 2006. V letní přípravě totiž tenkrát do sítě Příbrami nasázel za 18 minut rovný hattrick.
S postavením na dvanácté příčce druholigové tabulky ve Vítkovicích rozhodně spokojení nejsou. „Je to brané jako neúspěch, o to víc se budeme snažit umístní na jaře vylepšit,“ tvrdí prachatický rodák. A Michal Schön ve vítkovické armádě chybět nebude. Na severu Moravy bude totiž hostovat do konce sezony. „Už dnes odjíždím, v pátek nás čeká první trénink, v sobotu dokonce i zápas,“ přibližuje plán přípravy sestavený koučem Mokrohajským.
Po měsíci dovolené, kterou strávil doma na jihu Čech, se tak opět vydá na cestu přes celou republiku. Během sezony se na podzim podíval domů tak jednou za čtrnáct dní. „Ke konci už to ale bylo i častěji,“ prozrazuje. „Ta cesta je ale vždy trochu unavující,“ ušklíbne se nad úmorem dlouhé štreky. Snad Michalu Schönovi nebude střelecký prach, který ve Vítkovicích bezesporu našel, scházet ani v jarních odvetách druhé ligy.
Michal Schön ve Vítkovicích
13 zápasů / 6 gólů
S účinkováním až téměř u polských hranic však nemohl být spokojen Milan Šafránek. Svým založením záložník toho na Slezsku mnoho neodehrál. Připsal si pouze jeden jediný druholigový start, když doma s Jihlavou přišel na hřiště v 90. minutě. Jinak se na trávník nedostal.
„Z tohoto pohledu to nebylo moc dobré,“ připouští. „Jinak tam bylo všechno v pohodě, zázemí a vše ostatní, ale prostě jsem nehrál,“ připomíná v kolektivních sportech často skloňovaný fakt. Vítkovice tak dokonce předčasně opustil. Po dvou měsících se vracel do Českých Budějovic. „Bylo to někdy v září,“ vzpomíná vysoký hráč, jenž je pro svou postavu u mnohých příznivců přezdíván jako „Peter Crouch“, podle stejně vytáhlého útočníka anglického FC Liverpool.
V té době bojoval i s nemocí. „Měl jsem obyčejnou angínu, takže jsem se hlavně léčil,“ konstatoval. Postupně se pak opět zapojil do tréninků na Složišti. Třikrát dokonce střídal za českobudějovickou juniorku. Všehovšudy však nasbíral dohromady jen pětašedesát minut.
Na vítkovickou epizodu bude přesto vzpomínat v dobrém. „Byla to pro mě velká zkušenost, poznal jsem spoustu nového,“ říká Milan Šafránek. Nyní by se devatenáctiletý fotbalista chtěl soustředit na prosazení se v třetiligovém kádru rezervy Dynama. „Ten nadcházející půlrok bych rád odehrál tady a pak by se vidělo,“ podotýká.
Milan Šafránek ve Vítkovicích
1 zápas / 0 gólů
