Hráli jsme jako tým, to bylo nejdůležitější, tvrdí Jaroslav Černý

V týmu Dynama byl sotva pět dní a hned se jako posila, která se hravě začlenila do mužstva, postavil na levou stranu zálohy. Jaroslav Černý patřil v utkání s Jabloncem k nejaktivnějším hráčům domácího týmu. Nechybělo však mnoho a sedmadvacetiletý halv oblékat purpurový dres Jihočechů nemusel. „Ve hře bylo Kladno, ale taky třeba Jablonec a Slavia, ale já jsem s Dynamem byl v kontaktu už před sezonou. Navíc tu nějaké kluky už znám,“ říká Černý. „S Davidem Horejšem jsme hrávali v Brně a jezdil jsem za ním i sem, tak jsem mu ze srandy říkal, ať mi tu drží místo, protože v Brně bylo řečeno, že to budou stavět na mladších hráčích,“ vzpomíná s úsměvem posila Dynama.
Byl to právě on, kdo se tučným písmem spolupodepsal na jediné a tím pádem rozhodující brance utkání. V 8. minutě byl totiž v těsné blízkosti hostující branky faulován a Dynamo mělo možnost zahrávat přímý volný kop z velmi nadějné pozice. „Byl jsem těsně před protihráčem a když jsem si posunul míč, tak mne normálně nakopl. Jasný faul,“ míní Černý. Stejného názoru byl i hlavní sudí Matějek, a tak se mohl sám faulovaný postavit k zahrávání stadnardky. Jeho pokus však překazilo brzké vyběhnutí Davida Lafaty, který následně viděl žlutou kartu. Druhý pokus vzal na sebe Ladislav Volešák a udělal to nejlepší, co mohl. Trefil přesně horní kout Špitovy branky, jenž pravděpodobně čekal, že bude střílet opět Černý. „Dali jsme brzy gól a tím jsme se trochu uklidnili. Sice v prvním poločase jsme toho po fotbalové stránce moc nepředvedli, ale hlavně bojovností a dobrým přístupem jsme nakonec soupeře udolali,“ pochvaloval si rychlonohý záložník.
Postupem času se domácí začali stále více a více zatahovat a to nebylo dobré. „Možná nám trochu i docházely síly. Třeba já jsem byl od šedesáté minuty už hotový, braly mne křeče, ale nakonec jsme to všichni odmakali,“ byl evidentně spokojen Černý. „Hráli jsme jako tým. V závěru nás podržel Míra Filipko skvělým zákrokem. Měli jsme také dobré šance a kdybychom přidali druhý gól, tak bychom byli klidnější a mohli jsme hrát třeba lepší fotbal.“

Pro českobudějovický tým to byl hodně těžký zápas. Hráči si sáhli na dno a vítězství bylo za jejich nasazení zasloužené, i když hodně vydřené. „Vyhráli jsme, takže jsme určitě moc spokojeni. Potřebovali jsme se trochu zvednout po nevydařeném závěru zápasu na Kladně, což se nám povedlo,“ tvrdí Jiří Kladrubský. Dynamo v předchozím prvoligovém zápase na půdě Kladna načalo výbornou partii, protože dlouho vedlo 1:0. Posledních přibližně dvacet minut hráli dokonce svěřenci kouče Františka Cipra proti deseti protihráčům, když jeden z domácích borců viděl červenou kartu. Když už šlo utkání do finále a Jihočeši měli jediný úkol, kterým bylo “ukopat“ poslední minuty, českobudějovičtí fotbalisté totálně selhali. Dvě inkasované branky v samotném závěru duelu byly zlou ranou do týla. „Sami jsme si zkomplikovali život, protože jsme mohli mít v pohodě o tři body víc. I proto je výhra nad Jabloncem velice důležitá. Pořád jsme si říkali, že tenhle zápas je důležitý a nesmíme ho podcenit,“ říká Kladrubský.
Ten nastoupil v nedělním utkání tradičně na pravém kraji obranné čtveřice. Netradičně však byla obsazena pozice před ním. Pravého záložníka hrál Jaromír Plocek. Po střídání se objevil na jeho postu Jiří Adamec. Jiří Kladrubský je ale od začátku sezony spíše zvyklý na spolupráce v “lajně“ s Karlem Pohorským. Ten však onemocněl v nedávných dnech vážnou chorobou a na hřišti se jen tak neobjeví. „Karel je znát, to je pan fotbalista. Jinak ale příliš nevnímám, kdo přede mnou hraje. Stejně musíme hrát všichni jako tým, takže je to jedno,“ míní talentovaný obránce, jenž je v širším kádru reprezentačního výběru do jedenadvaceti let. Právě Kladrubský měl zkraje druhé půle šanci navýšit náskok Dynama. Po rychlém protiútoku se odhodlal ke střele ze střední vzdálenosti a rána, jež měla rozhodně prvoligových parametrů, hodně protáhla Špita v brance Jablonce. Střeleckým ostrovem to jen zahučelo. „Střela mi sedla, ale ještě na mě křičel Venca Mrkvička, že jsem mu to mohl dát do strany. Já jsem se ale rozhodl vystřelit. Míč letěl akorát v úrovni brankářovo rukou, takže se to určitě dalo trefit lépe.“
Obrana českobudějovického týmu procházela v závěru utkání přetěžkou zkouškou. Strach o výsledek byl ze strany domácích naprosto evidentní a jejich hra postupem času upadla do pasivity. „Trenér nám pořád dával pokyny, ať se nezatahujeme, protože přesně takhle to vypadalo v Kladně a vyvrcholilo to dvěma zbytečnými góly v závěru, které rozhodly,“ vzpomněl Kladrubský. Vrchol tlaku na oběhovou soustavu domácích fanoušků přišel v nastaveném čase. „Byl to dobrý balón do vápna. Nevím teď jestli Smíšek, nebo Lafy se ocitl hodně vysoko nad stoperama a my můžeme děkovat Mírovi, že nás zachránil skvělým zákrokem.“