Jaké ty první dny tedy byly?
Moje dny v áčku se během téhle sezony chýlily ke konci. Celé jaro jsem to tak nějak tušil. Pak přišla od Petra Benáta nabídka, abych vedl brankáře v mládežnické akademii. Za to jsem rád a vážím si toho, že mi Dynamo umožnilo dál v klubu pracovat. Zapojil jsem se minulé pondělí a na starost mám všechny mládežnické gólmany od dorostů a navíc bych chtěl dohlédnout i na žáky, když na to bude čas. Mám teď týden za sebou, časově je to hodně náročné a práce je skutečně dost. Mám pod sebou nějakých deset, dvanáct brankářů od kategorie U16 do U19.
To je dost svěřenců. Tréninky už jsou v plném proudu?
Všechno už se rozběhlo. Už to běží naplno. Ráno přijedu, připravím si tréninky. Kouknu na rozpis, jak kdo má tréninky a podle toho chodím po jednotlivých kategoriích. Navíc máme ještě zvlášť gólmanské tréninky a ještě budu jezdit na zápasy s týmem U19. Teď je to takové zvláštní, protože než se připojí Jarda Drobný k A-týmu po dovolené, tak mám na starost i A-tým, kde připravuji kluky do tréninku, plus jsme měli ještě dvakrát gólmanské tréninky. Je to změna. Celý život jsem byl zvyklý v bráně stát a teď ukazuju jiným, jak v ní mají stát oni.
Pod dohledem Zdeňka Křížka je i Martin Červenec
Změna to musí být výrazná. Dřív jste byl zvyklý starat se o sebe, teď radíte…
Přesně tak. První týden jsem všechny kluky chtěl vidět a poznat. Snažil jsem se s nimi být co nejvíc na tréninku. Byl jsem i na zápase U16, když hrál se Spartou a viděl jsem i zápasy jiných kategorií. Chci brankáře vidět v zápasech, budeme natáčet videa a podobně. Dnes je fotbal o detailech. Klukům jsem říkal, že tu nejsem od toho, abych je kritizoval, ale abych jim pomohl a radil.
Na roli trenéra jste se připravoval už delší dobu, že? Už nějaký rok máte potřebné licence a další věci…
Před dvěma lety vypsal FAČR trenérskou B-licenci pro gólmany, tak jsem neváhal. Tenkrát mi bylo 36, tak jsem si říkal, že je nejvyšší čas něco udělat. O rok později vypsali i A-licenci, tak jsem se na ní také přihlásil. Tyhle věci mám za sebou a jsem rád, že jsem nic neoddaloval, protože člověk nemůže chytat donekonečna, i když bych v hlavě trochu chtěl. Na konec kariéry jsem byl připravený. Myslím si, že mě to s těmi mladými bude naplňovat a budu se jim snažit předat zkušenosti, které jsem během své kariéry načerpal já. Vedle mě byla spousta gólmanu, od kterých jsem mohl čerpat a trénovalo mě hodně trenérů, od kterých jsem se mohl něco přiučit.
Trendy se ale mění, že?
Fotbal jde dopředu i v brankářském řemesle. I v tomhle se musím vzdělávat. Kluky si budu okoukávat a zjišťovat, co jim chybí, kde jsou slabiny a postupně se na to zaměříme a budeme to odstraňovat.
Neláká vás ještě si zachytat v nižší soutěži? V divizi? V krajském přeboru nebo třeba v Německu či Rakousku?
Tím, že přišel Jarda Drobný, tak bylo na pořadu dne řešit to, že nemůžeme být v Dynamu gólmani, kterým je 41 let a 37 let, což jsem musel chápat, byť by mě lákalo ještě pokračovat. Dynamo se ale muselo vydat jiným směrem. Zůstal Jarda Drobný, přišel Vojta Vorel, který je tady gólman do budoucna společně s Martinem Janáčkem. Tohle jsem musel pochopit a naprosto to respektuju. Ta cesta je správná.
Zdeněk Křížek při rozcvičení s novou akvizicí v brance Dynama Vojtěchem Vorlem.
A vy?
Musím zaklepat to, že nemám žádné zdravotní komplikace a přiznávám, že by měl ještě lákalo si někde zachytat. Nějaké nabídky jsem měl, ale teď chci mít čistou hlavu na to, abych si všechno okoukal, nastavil a všechno všem vyhovovalo. Všechny nabídky jsem oddaloval. Chci poznat, jak budu časově vytížený. Může se stát, že o víkendu nebudu k dispozici, nebudu mít čas. Hrozně bych ještě chtěl si někde zachytat, v nějakém týmu, kde bude dobrá parta. Nabídky jsou i z Německa. Ale čekám.
Co vám na profi fotbale bude nejvíc chybět?
Asi ta kabina. Byl jsem zvyklý na partu a kolektiv. Tohle, co teď dělám, tak je takové individuální. Mám na starosti v podstatě individuální úsek. Kabina a parta mi bude chybět. Zvlášť, když si vezmete, že jsem tady v podstatě od třinácti let. Jak jsem skončil, tak teď vzpomínám na ty začátky, mládežnické kategorie. Zážitky jsou veliké.
Vzpomněl jste si i na první ligový zápas?
Velice dobře. Bylo to v Brně. Prohráli jsme tam 0:5. Na ten zápas jsem se obrovsky těšil a po tom zápase jsem seděl úplně skleslý. Sice jsme si tenkrát dali dva vlastní góly a jeden dostali z penalty, ale dostat při premiéře pět gólů je něco hroznýho. Jak jsem seděl v autobuse, tak za mnou přišel trenér Cipro a hned mi říkal, že příští zápas chytám znova a ať se na to připravím. Hráli jsme doma s Mostem 0:0, takže jsem hned ochutnal i ten pocit, jaké to je, když vychytáte nulu. Na tohle člověk nikdy nezapomene. V áčku Dynama jsem byl nějakých patnáct let.
Dá se říct, že ještě déle. Už v roce 2002 jste poprvé v lize seděl na lavičce…
Ano. To bylo ve Zlíně poprvé za trenéra Tobiáše. Zažil jsem tady obrovské množství gólmanů. Díky fotbalu jsem procestoval i kus Evropy v mládežnických reprezentacích. Jsem rád, že jsem se rozhodl pro fotbal. Celý život mě to naplňovalo. Hrozně jsem si přál, abychom postoupili přes Mladou Boleslav, aby se sezona ještě protáhla. Bohužel jsme závěr nezvládli a to je mi hodně líto.
Na druhou stranu jste končil kariéru v bráně. To se také každému nepoštěstí…
Byl jsem rád, že jsem si zachytal, ale chci hned říct, že to bylo kvůli zranění Jardy Drobného a za takovou cenu jsem nikdy v bráně stát nechtěl. Radši bych se tam dostal jinak, než když se kolega zraní. To jsem nikdy nikomu nepřál.
V kádru A-týmu už byl Zdeněk Křížek i na turnaji v Nové Včelnici v roce 2006.
Ale sezona byla velmi úspěšná a dá se říct, že A-tým opouštíte ve chvíli, kdy je na vrcholu, ne?
To, kde teď klub je, mě hřeje u srdce. Zažil jsem toho hodně. Sestupy, postupy. Teď se dá říct, že Dynamo je na vrcholu i v očích veřejnosti a já jsem rád, že jsem se toho dočkal. A budu áčku dál držet palce, ať minimálně tuhle sezonu zopakuje.
Mluvil jste o tom, že jste v klubu zažil hodně gólmanů. Na které rád vzpomínáte?
Jako prvního jsem zažil hned Míru Semana. Tenkrát to byl skvělý brankář a svými výkony si řekl i o slovenskou reprezentaci. Odešel a přišel Míra Filipko. Když jsem se vrátil z hostování z Prachatic, dělal jsem mu dvojku a vlastně už zůstal v áčku. Když odešel, odchytal jsem půl rok v lize a přišel Pavel Kučera, se kterým jsem tu strávil čtyři roky. Tohle byli gólmani, kteří patřili k tomu lepšímu, co tenkrát liga nabízela.
Zmínil jste Prachatice. Kromě nich jste v kariéře jinde nepůsobil. Nelitujete?
Teď už nemá cenu něčeho litovat. Spíš ničeho nelituju. Mělo to být tak, jak to bylo. Nějaké poptávání bylo. Hlavně v době, když jsme před pěti lety spadly do druhé ligy. Nakonec jsem celou kariéru prožil v Dynamu a vždy jsem se pro klub snažil odvést to nejlepší.
Jaké teď máte cíle?
Když jsem byl mladý, vždy pro mě bylo jako pro gólmana těžký skok mezi kategoriemi. Tyhle přechody bych chtěl mladým klukům usnadnit. A když uvidím, že se dostanou mezi chlapy bude to odměna. To ale předbíhám. Teď jsme začal. V budoucnu bych chtěl trénovat u chlapů v lize, ale první věc je ta, aby mladý hráči tady v Dynamu dostali ode mě teď ten nejlepší servis.
