„Já bych nechtěl moc mluvit o nějakých pocitech. Pro mne to hlavně není nové působiště. Já jsem tady na tom hřišti vyrůstal jako kluk a dobře to tu znám. Mám zde rodinu a bydlíme již čtyři roky na Hluboké.“
Diváci vás mohli velice často vídat na tribuně při sledování domácích utkání…
„Ano, byl jsem tu na mnoha zápasech. Ať už jen tak se podívat nebo jako trenér hostujícího mužstva. Jak říkám, pro mne to zde není vůbec cizí. Naopak myslím si, že jsem tu doma.“
Vyrůstal jste zde, bydlíte nedaleko a jste tu, jak sám říkáte doma. Nezmocnila se vás při návratu na “místo činu“ nostalgie?
„Nostalgii ani moc nevnímám a hlavně si myslím, že jsem zde moc činů nenapáchal. Ty největší asi tím, že jsem tu párkrát vyhrál se Slávií. Několikrát jsem tu ale jako trenér Pražanů i prohrál, protože tady bylo vždy nepříjemné prostředí a všechna mužstva sem velmi nerada jezdila. Dříve tady více takříkajíc hořela tráva, což mi tu nyní trochu schází.“
To asi nejste sám, kdo si toho všiml. Proč myslíte, že obavy ze Střeleckého ostrova jsou již hudbou minulosti?
„To je věc, kterou bych nechtěl nějakým způsobem hodnotit. Myslím si, že mi to ani nepřísluší, jelikož jsem sledoval pouze zápasy a to je málo na to, abych mohl ohodnotit, proč se tak stalo. Vím ale, že by bylo velmi dobré sem takovéto věci vrátit. I to je třeba důvod, proč je tu nový trenér.“
Když jste tedy měl možnost sledovat domácí zápasy Dynama, dá se říct, že máte mužstvo aspoň částečně přečtené a víte, co od něj čekat?
„Takhle bych to neviděl. Já jsem se na to díval s nadhledem a hlavně z tribuny, takže nevím, co se v klubu přesně dělo či nedělo.“
Narážíte tím na případ Davida Lafaty?
„Na nic nechci narážet, ale třeba co se týče Lafaty, tak já jsem mohl mít před tím než jsem přišel o této věci nějaké mínění. Když ale člověk pronikne do situace, tak zjistí, že ten problém je trochu složitější, než se navenek zdá.“
Ten problém tu byl, ale nyní je už snad pryč. Vy jste si jakožto nový trenér vyžádal návrat Lafaty do mužstva?
„Ano, byla to jedna z mých podmínek. Nechtěl bych se vracet k tomu, co bylo, protože jsem u toho nebyl, ale prostě tenhle tým má problém se střílením branek. To, že nejlepší střelec sedí na tribuně a ještě se musí platit, mi nepřišlo jako příliš vydařené řešení.“
Než jste se chopil kormidla v Dynamu, vedl jste rakouský tým Freistadt. Jak se vůbec vaše angažmá v jihočeské metropoli “upeklo“?
„Já jsem byl osloven již asi před čtrnácti dny. To jsme ale s vedením hovořili o funkci jakéhosi sportovního manažera, který by koordinoval potřebné věci od mládeže až po áčko. Dali jsme si v tomto jednání určitý časový horizont čítající přibližně dva až čtyři týdny.
Nakonec jste ale usedl na křeslo nikoli manažerské, nýbrž trenérské…
„Radikálně se tu totiž změnila situace, která dostala naprosto zásadní obrat po utkání v Mladé Boleslavi. Domluvili jsme se tedy s vedením takto.
V provinčním rakouském klubu asi nebyli moc rádi, že je opouští trenér ověnčený ligovými i pohárovými úspěchy, že?
„Já jsem tam neměl podepsanou smlouvu a působil jsem tam víceméně jen na podání ruky. Byli jsme domluveni, že když dostanu nějakou nabídku ze zahraničí nebo z Čech, o které bych vážně uvažoval, tak se domluvíme. Přiznávám, že rádi nebyli, ale rozhodně nedělali žádné problémy. Kdyby to však nebylo Dynamo, asi bych o tom vůbec neuvažoval.“
Za svého působení v Rakousku jste měl určitě mnoho nabídek, ale sáhl jste až po té, co přišla z Dynama. Z toho, co jste již v průběhu rozhovoru prohlásil, se dá vyvodit, že je to zde vaše srdeční záležitost…
„Ano, já se tím nikterak netajím, že mám v srdci dva kluby. Je to Dynamo a Slavie. Tam jsem dlouhá léta hrál a také trénoval. Měl jsem tam i některé jiné funkce. Tady jsem začínal a dost jsem tu dost nahrál, takže to je celkem jasné.“
Ve zmíněném zápase v Boleslavi naposledy vedl mužstvo Robert Žák, který se na lavičce příliš neohřál. Myslíte si, že jeho práce a přínos mužstvu byl správný?
„Tohle opět nemohu nikterak hodnotit. Tady ale vůbec nejde o trenéra Žáka, ale o hráče. Také jsem jim to hned na prvním tréninku řekl. Bohužel to chodí dnes tak, že v takovéto situaci to odnese trenér a ne mužstvo. Není tomu tak jen u nás ale prakticky všude. Nikdo nemůže vyhodit deset hráčů, to je jasné. Trenér je tedy vždy obětním beránek.“
Po svém příchodu jste asi ihned přemýšlel, co může být v týmu špatně a hlavně, jak se to dá změnit. Jak na vás zapůsobily první tréninky?
„Trochu mne překvapilo, že byli hráči zaražení, smutní… Tomu se ale zase na druhou stranu nemůžeme moc divit. Je třeba tady probudit větší zápal pro tým, bojového ducha, vyprovokovat trochu mužstvo, aby se někdo dokázal postavit a říct: Kluci, musíme, pojďme do toho!“
Nový trenér se často spoléhá na to, že si do mužstva přivede nové hráče nebo některé osvědčené opory. Vy si ale tohoto přepychu dopřát bohužel nemůžete…
„To je samozřejmě pravda, ale tady je problém, že nám chybí velké množství hráčů. Horejš se již uzdravuje po operaci kolene a myslel jsem, že bude v pohodě, ale teď má pro změnu něco se šlachami – už se to vleče nějak dlouho. Pepík Němec je také po operaci, tam je to na dlouho. Navíc je trochu špatný i Pivoňka. Chlebek má karty, takže další do výčtu. Jediná změny byla ta, že jsem vzhledem k této situaci stáhl z béčka Dvořáka.“
V sobotu večer vás čeká první utkání s Drnovicemi. Není asi třeba zdůrazňovat, že nic jiného než vítězství neberete. Už máte promyšlenou sestavu?“
„Něco mám, ale nechtěl bych nijak odkrývat karty. V kádru bude to, co bylo na tréninku čili osmnáct hráčů. Otázkou je start Lafaty, který čtyři měsíce nehrál. Takže uvidíme, jestli nastoupí hned od začátku nebo až v průběhu.“
Vašim jednoznačným úkolem je asi záchrana prvoligové příslušnosti, že?
„Samozřejmě, nebudeme si nic nalhávat. Situace je taková, jaká je. Z dvaceti zápasů se udělalo dvanáct bodů a mi jich teď podle tabulky pravdy musíme udělat z deseti osmnáct. Uděláme maximum pro záchranu.“
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů v záchranářských pracích.
