Jste v Síni slávy Dynama i Jedenáctce století. Co to pro vás znamená?
Samozřejmě jsem na toto ocenění pyšný, protože jsem se dostal do výběru jedenácti fotbalistů, kteří jsou vybráni z mnoha hráčů, co v Dynamu působili. Že tam figuruji je pro mě čest.
U mojí osoby asi nejvíce šlo o výběr místa. Nelpěl jsem na zakončení levačkou, pravačkou, hlavou nebo jinou částí těla, což se mi párkrát podařilo. Několik gólů jsem dal například i zpoza vápna, ale jak říkám, tak u mě šlo více o výběr střelecké pozice uvnitř šestnáctky.
Na který zápas z vaší kariéry si nejraději vzpomenete?
Vzpomenu si na zápas s Drnovicemi, který se hrál patnáctého září v roce 1995. Zaprvé si na něj vzpomenu, protože jsme ho vyhráli a zadruhé se mi během utkání narodil syn. Rád si pamatuji i další zápasy. Například utkání doma se Slavií, které jsme také vyhráli. Porazili jsme i Spartu, takže oba duely s pražskými S jsou pro mě také památeční. Velmi kvalitní zápas jsme odehráli s Baníkem, proti kterému se nám dobře hrálo. V paměti mám vrytých asi deset utkání. Mezi ně patří zápas, ve kterém jsem dal svůj první ligový gól. Bylo to na podzim v roce 1991 proti Dunajské Stredě.
Mohl byste tuto branku popsat?
Zrovna šlo o jeden z těch gólů, který jsem dal za vápnem. Tuším, že jsem dostal přihrávku od Jirky Lercha z pravé strany, obhodil jsem si hráče, a když šel další proti mně, tak jsem z nějakých osmnácti metrů levou nohou poslal míč odrazem o tyč do sítě.
Máte nějaký zápas, na který si naopak nerad vzpomenete?
Opět jde o zápas s Drnovicemi někdy z roku 1994 nebo 1995. Prohráli jsme 0:4 a byli úplně zoufalí a trapní. Byl jsem z utkání hodně frustrovaný a pamatuji si, že když jsem přijel domu, tak jsem na zahradě přeházel asi pět kubíků zeminy, protože jsem byl po psychické stránce zničený. Nepovedlo se nám více zápasů, ale s Drnovicemi to bylo nejhorší. Dále si vybavím duel, ve kterém jsme nehráli špatně a nešlo o to, že by se nám utkání nepovedlo, ale zkazili ho rozhodčí. Byl to zápas na Spartě, kdy jsme prohráli 0:4. Myslím, že to je zápas z roku 1995. Dokázali jsme hrát se Spartou dobrý fotbal a domácí o svém vítězství rozhodli až ve druhém poločase. Sparťanům se nedařilo nám dát gól a tak přišla vymyšlená penalta, ze které šli domácí do vedení. Rozhodčí špatně mávali a pískali i ofsajdy. Dále jsme přišli o vyloučeného obránce Standu Marka, trenéra Tobiáše a nakonec jsem byl vyloučen i já. Zápas jsme dohrávali v devíti lidech a bez trenéra. Tento zápas byla vyloženě fraška. Na zápas si vzpomenu i proto, že když jsem byl vyloučený, tak jsem si vylil u postranní čáry kýbl s vodou na hlavu a poté to bylo i v televizi. Zápas byl náš takový exces.
Mám profesionální trenérskou licenci, takže po skončení aktivní kariéry jsem asi tři roky trénoval Hlubokou nad Vltavou a poté jsem dělal asistenta u A-týmu Dynama. Nejprve panu Ciprovi a poté panu Strakovi. Nyní jsem tři čtvrtě roku ve výboru v Hluboké. Více méně se o fotbal v současné době zajímám jen okrajově.
Byl jste asistentem trenéra v Dynamu. Trenérská dráha u profesionálního klubu vás už neláká?
Trenéřině bych se i věnoval, ale jde o takové nestálé místo. Člověk jde někam trénovat a v případě úspěchu je to dobré, ale jinak může skončit před smlouvou a najít si nové místo až na druhém konci republiky nebo v zahraničí. Je to tak trochu kočovný život a to mě odrazuje. Na druhou stranu říkám, že práce trenéra by mě bavila a nezříkávám se toho. Právě proto zůstávám s fotbalem v kontaktu a uvidím, co přinese čas. Když jsem byl hráč, tak to bylo jiné, ale v současné době se mi nechce za fotbalem někam daleko dojíždět.
Určitě Dynamo sledujete. Chodíte na domácí zápasy?
Dynamo sleduji, a když můžu, tak se na utkání jedu podívat. Bohužel se mi zápasy Dynama často kryjí se zápasy Hluboké. Navíc syn hraje hokej za Motor a tyto zápasy se mi s Dynamem také občas kryjí. Když se to stane, tak se samozřejmě jdu podívat na syna. Když už nejsem na Střeláku, tak si alespoň přečtu noviny, podívám se na televizi a jsem i v kontaktu s bývalými hráči nebo s lidmi z vedení.
V sezoně 1993/1994 jste s Dynamem skončili na šestém místě. Od té doby klub na podobný úspěch kromě sezony 1996/1997 čeká. Proč myslíte, že se za následující sezony podobné umístění znovu nepovedlo?
Zrovna v sezoně 1993/1994 jsme dokázali Spartu porazit na jejím hřišti 1:0 a po podzimu byli za Spartou druzí. Byli jsme jediní, kdo ji v první polovině sezony porazil. Celou sezonu jsme hráli dobře a chodilo na nás šest až osm tisíc diváků. Když přijela Slavia nebo Sparta, tak se na stadionu mačkalo i deset tisíc diváků. V Budějovicích byla euforie, která začala postupem do ligy v roce 1991. Nikdo extra neodcházel a v týmu byly kvalitní individuality. Jmenovat mohu například Karla Poborského, který po této sezoně odešel do Viktorie Žižkov. O fotbal tu byl velký zájem. V mužstvu jsme měli dvě třetiny hráčů, kteří byli odchovanci klubu nebo pocházeli z jižních Čech a byli v Dynamu na přestupy. Jen málo hráčů tady bylo na hostování. Pamatuji si, že šlo o mladé brankáře Jardu Blažka nebo později Radka Černého. Ve zmiňované sezoně 93/94 nás držel zkušený brankář Stromšík.
To je těžká otázka, protože jsem měl hodně kvalitních spoluhráčů. Nechtěl bych na někoho zapomenout, ale jmenovat můžu Karla Poborského, se kterým jsem hrál od postupu do ligy až po jeho odchod do Žižkova. Dále se mi dobře hrálo s Bartesem (Milan Barteska – pozn .autora) a Jardou Jindráčkem, se kterým jsem byl na vojně v Sušici, a který se do Dynama vrátil v roce 1993. Hráčů, se kterými se mi hrálo dobře, bylo spousta. Zmínit musím i Láďu Fujdiara, který se mnou nastupoval v útoku. Ze spolupráce s ním jsem hodně těžil, protože on v každém utkání někomu utekl a buď mi potom dával míč do gólové pozice, nebo jsem jeho střely dorážel.
Kromě fotbalisty jste byl v dorostu i hokejista. Věnujete se stále nějakému sportu aktivně nebo vše máte již rekreačně?
S Hlubokou hraji v hokeji Okresní přebor, ale všechny sporty mám již jen jako rekreaci. Mám artrózu kyčle a časy, kdy jsem hrál obden, jsou pryč. Nyní si jdu zahrát jednou nebo dvakrát týdně a jsem rád, že si zahraji.
Jednou jste si zahrál i za reprezentaci, když jste nastoupil proti Faerským ostrovům a na jejich hřišti Česko vyhrálo 2:0. Jak vzpomínáte na toto období?
Také jde o zápas, který si pamatuji, jako kdyby se odehrál včera. Tuším, že to bylo v devadesátém sedmém roce. Stejně jako tehdy jsou i dnes Faerské ostrovy takový trpaslík. Pamatuji si, že cestování bylo krkolomné. Bylo tam sychravo a změna klimatu byla nepříjemná. Sice jsme nepodali žádný bůhvíjaký výkon, ale na vítězství to stačilo.
Nemrzelo vás, že jste za nároďák toho neodehrál více?
Určitě mě to mrzelo. Byl jsem v nominaci už před mistrovstvím Evropy v roce 1996. Bohužel jsem se zranil. Natrhl jsem si stehenní sval a kromě nároďáku jsem přišel i o celé jaro.
