Jirko, bavíme se těsně po děkovačce. Musel to být skvělý pocit.
Nikdo si to moc nedovede představit… (odmlčí se). Pardon, jsem úplně naměkko. Je to těžké, série byla strašně dlouhá. Jsem hrozně rád, že jsme to zvládli. Klub si prošel v poslední době řadou situací. Cítím strašnou úlevu.
Když budu pokračovat, společně s Michalem Hubínkem jste zůstali z hráčů, kteří zažili poslední soutěžní výhru.
Jsem za něj strašně rád. Měl v Dynamu statistiku, že ve všech ligových zápasech, kdy nastoupil v základu, tak se nevyhrálo. Z něj to muselo také ohromně spadnout. Máme mnoho mladých kluků nebo cizinců, je to na nás zkušenějších. A já jsem navíc kapitán, všechna zodpovědnost jde za mnou.
Jak jsi prožíval závěrečné minuty po vystřídání?
Přiznám se, že jsem střídal, protože mi nebylo moc dobře, měl jsem křeče v břiše, takže jsem byl v šatně a zahlédl jsem jen úplný konec. Ale možná jsem rád, že jsem zbytek neviděl. (smích)
Myslíš, že tohle je ten správný nakopávací motor?
Věřím, že ano. Ani předešlé zápasy jsme neodehráli špatně, až tedy na utkání se Slavií B, kde jsme po vyloučení vybouchli a dostali šestku. Doma se Zbrojovkou jsme si podle mě zasloužili remízu. S béčkem Baníku to bylo 2:2, když jsme dostali gól v poslední minutě. S Vlašimí jsme měli mít také tři body. Tohle nám musí dodat sebevědomí, abychom měli v hlavách, že prostě dokážeme vyhrávat. Věřím, že je to ten správný gamechanger.
Jak se ti z pozice kapitána daří tmelit mladý a nově skládající tým?
Měli jsme několik setkání. Ze začátku bylo potřeba novým klukům vysvětlit okolnosti, protože teprve potřebovali vše navnímat. Někdy je to možná lepší, že hrají více uvolněně, ale my jsme v situaci, že když nebudou bojovat všichni, tak výsledky se nedostaví. Po Žižkovu nemůžu nikomu nic vytknout, nechali jsme tam všechno. Ve druhé lize to tak je. Minulé duely jsme ztráceli právě v osobních soubojích nebo při standardkách.
Pamatuješ si vůbec ještě pokřik?
Dříve řval kustod Radek Procházka, už u nás ale není, takže to má David Tomášek. Na to se každý těší, věřím, že budeme řvát v kabině častěji. Jak říkám, výhru jsme strašně potřebovali. Vyhráli jsme sice pouze jeden ligový zápas, ale každý, kdo hrál kolektivní sport, ví, jak je to důležité.
Cesta domů bude asi veselá, že?
Asi bude velká, snad nikdo nezůstane v Praze. Hrozně se těším, emoce jsou velké. Zítra máme volno, ale pak už se musíme soustředit na pátek, kdy hostíme béčko Sparty. Je potřeba výsledek potvrdit. Vyhrát dvakrát po sobě by bylo super, abychom nebyli někde úplně dole. Viděli jsme minulé sezony, že když se nechytneme a musíme každý zápas vyhrát, tlak se jen zvětšuje.
