Bez jedné hodiny přesně týden od fascinujícího utkání se Spartou se fotbalisté Dynama opět představili svým fanouškům na E-ON stadionu. Tentokrát jim ve čtvrtfinále poháru ČMFS byl celek Slovácka. Borci z Uherského Hradiště se momentálně nacházejí ve velice trýznivé situaci, kdy jim v ligové tabulce náleží poslední místo a bojují tak o holou záchranu nejvyšší soutěže. Tento fakt ale trenér František Cipro za žádnou výhodu nepovažoval. „Ať už hrajete s kýmkoliv, tak pohárové zápasy bývají vždy ošidné,“ upozornil hned na začátku pozápasové tiskové konference. Jihočechům se sice podařilo splnit jednoznačný cíl, kterým byl postup do semifinále, ale František Cipro se přesto nad předvedenou hrou nijak nerozplýval. „S naším výkonem jsem dvakrát spokojen nebyl,“ pronesl rozhodným hlasem. „Během prvních patnácti minut jsme měli tři vyložené šance, které jsme trestuhodně zazdili,“ upřesnil zkušený kouč jednu z hlavních věcí, jenž mu po středečním večeru ležela v žaludku.Dynamo sice zásluhou Táborského rychle vedlo, pak se ale veškerá lehkost postupně vytratila. „Víme jak to ve fotbale chodí. Může přijít jeden hloupý gól a z jednoznačné záležitosti se stane ještě pořádný nervák,“ pravil zkušený kouč. „Bylo to čekání na druhý gól,“ dále pokračoval. Druhá branka v síti hostů by právě domácí fotbalisty dozajista uklidnila. Nejen jemu samotnému tak mohl kámen ze srdce spadnout až v 69. min., kdy gól v podobě pojistky vsítil znovu Táborský. „Za stavu 2:0 už nebylo co řešit,“ myslel si trenér, který seděl na trenérském křesle hned v několika ligových klubech. František Cipro pak ze hřiště stáhl Karla Poborského a Jaroslava Černého. Tedy dva z hlavních pilířů jeho sestavy. „Mrzí mě, že jsme nerozhodli dříve. Mohli jsme dříve střídat a tím šetřit některé hráče na neděli. To ale bohužel nešlo,“ přiznal mírnou obavu o konečný výsledek. Nicméně po konci si opojného pocitu z postupu mohl vychutnávat vrchovatě. „Proti Boleslavi bychom asi s takovýmto výkonem neuspěli,“ brzdil ovšem nemístný optimismus a spíše se již zamyslel nad nedělním pokračování Gambrinus ligy.
Cipro chce Spartu
Hlavní kormidelník českobudějovického Dynama neopomněl zmínit ani kvalitu soupeře. „Slovácko má svém středu mladé a šikovné hráče, kteří proti nám hráli dobře i v lize. Klidně bych si z jeho kádru čtyři až pět hráčů rád vybral,“ ocenil některé chlapíky na trávníku se prohánějících v bílých dresech. Po skončení utkání se velmi rychle také roznesla zpráva o dalších dvou zbývajících postupujících do bojů o finále a získání pohárové trofeje. Sparta Praha se zařadila do elitní čtyřky již dříve. „Dá se říct, že postup Zlína proti Boleslavi a Jablonce v Plzni je v obou případech překvapení,“ komentoval ostatní výsledky František Cipro. Jak to již bývá, zvídaví novináři se ihned vyptávali na možného soupeře pro semifinále. „Co si budeme povídat, kdybych si mohl ze soupeřů vybrat, tak bych chtěl Spartu doma,“ vychrlil ze sebe protřelý stratég. „Už jenom kvůli té atmosféře, aby se opakovala. A věřím, že i my bychom dokázali zopakovat takový výkon, který jsme proti Spartě předvedli posledně,“ vysvětlil svou volbu František Cipro. O soupeři rozhodne páteční los.
V základní jedenáctce Slovácka se objevili pouze čtyři hráči, které trenér Pavel Malura postavil od začátku i v lize proti Olomouci. Co to ukazovalo? Že se Slovácko hodlá plně soustředit jen na strastiplnou řežbu o zachování Uherského Hradiště na ligové mapě. Opory jakými jsou brankář Drobisz, obránci Šuškavčevič s Němčickým, záložník Görner nebo útočník Ivana na jih Čech ani nepřicestovali. „Do Budějovic je to přeci jen daleko, přesně půl páté hodiny. Cesta autobusem tam a zpátky hráčům ubere tolik sil, jako téměř zápas samotný,“ vysvětlil absenci svých klíčových mužů Pavel Malura. „Navíc nás nyní čeká ohromně důležitý zápas doma s Mostem,“ dodal holohlavý kouč. Ten ale s přístupem, ač notně oslabeného, mužstva rozhodně nebyl spokojen. „Přišlo mi, hlavně v první půli, že někteří naši hráči pojali zápas jen jako malé zpestření výletu na Hlubokou,“ hartusil Pavel Malura na výkon svých svěřenců a zároveň připomněl nedaleký hlubocký zámek ze 13. století. „Hráli jsme sice kombinačně a relativně pohledně, ale absolutně bez důrazu a nasazení,“ postěžoval si.Ve hře Slovácka to tu a tam prosvitlo nadějnými okamžiky. Ale na vyzrálejšího soupeře to holt nestačilo. „Někteří mladí hráči ještě nechápou, jaký musí být přístup k profesionální kopané,“ říkal muž, na jehož místě by si nepřál být žádný z ligových trenérů. „Pro ty hráče, kteří dnes nastoupili, tak je pro ně zápas odpovědí na to, proč tak málo nastupují v mistrovských zápasech. Atributy potřebné k profesionálnímu fotbalu jim ještě chybějí,“ neadresoval na hlavu svých svěřenců žádnou chválu Pavel Malura. „Fotbal to nebyl nesnaživý, ale spíše naivní,“ ohodnotil představení svého mužstva na Střeleckém ostrově. Nejen on, ale s ním i skupinka tří nejvěrnějších fanoušků Slovácka v sektoru hostí, musel požit hlavu do dlaní hned po dvou minutách hry. „Soupeři se podařilo brzy skórovat, a pak dalo by se říct, že si již utkání téměř v tréninkovém tempu pohlídal,“ hovořil smutně, ale otevřeně Pavel Malura.
