Fotbalisté Dynama České Budějovice i po třetím prvoligovém utkání stále čekají na vítězství, ba co víc i na vstřelenou branku, což je asi daleko alarmujícím faktem, protože ofenzivní síla Jihočechů je zatím naprosto bezzubá. Je sice hezké, že už podruhé v řadě nedostali českobudějovičtí fotbalisté branku, ale co je to platné, když v koncovce opakovaně selhávají. „Máme s koncovkou problémy, víme to. Potřebovali bychom se nějak chytit,“ krčil rameny po utkání s Brnem sparťanský záložník, jenž na jihu Čech hostuje, Ladislav Volešák.

Reportáž a foto: Dynamo - Brno 0:0 
Ohlasy trenérů: F. Cipro - J. Mazura
Zápasový Zpravodaj: .pdf (2,5MB)

Zápas začal na obou stranách hodně otevřeně a brzy bylo na hře patrné, které mužstvo bude udávat tempo hry. Domácí se vrhli do útoku doslova po hlavě a první poločas patřil jednoznačně jim. „První poločas jsme byli určitě lepší, ale nedokázali jsme dát branku,“ posteskl si Ladislav Volešák. Zejména šance Mrkvičky a Dvořáka opravdu volali po gólu. Do druhého poločasu už nevstoupili domácí s takovou invencí a brněnští fotbalisté byli chvílemi lepší. „Ve druhé půli jsme trochu přestali hrát a naopak si koledovali o gól. Za ten první poločas jsme si ale určitě zasloužili vyhrát, protože jsme předvedli dobrý fotbal. Měli jsme tam snad tři naprosto tutové šance,“ kroutí hlavou Volešák. „Máme s koncovkou problémy, víme to. Potřebovali bychom se nějak chytit. Někdy chybělo štěstí, někdy jsme to nevyřešili správně, protože jsme občas byli dost zbrklí nebo nedůrazní,“ hledá vysvětlení pro nulovou efektivitu ofenzívy sparťanská posila.
První poločas se od toho druhého lišil vcelku diametrálně. Zatímco v úvodní pětačtyřicetiminutovce se hosté jen málokdy dostali za půlící čáru, po obrátce to bylo vyrovnané utkání s šancemi na obou stranách. „V šatně jsme si řekli, že musíme hrát trpělivě a že to prostě vyjde dát gól, ale druhou půli jsme úplně zaspali a málem se nám to nevyplatilo. Sám nevím, co se stalo,“ krčil rameny středopolař. „Jak říkám, chtěli jsme hrát stejně aktivně a snažit se tlačit do zakončení, ale nějak jsme se asi zalekli nebo já nevím. Výkon ve druhé půli určitě nebyl dobrý.“
Dvě stě sedmdesát minut bez vstřelené branky. Co s tím? „Chceme konečně dát branku v Mostě a chytit se gólově. To by pro nás mohlo znamenat i dobrý výsledek, který chceme v Mostu uhrát. Budeme přes týden pravděpodobně trénovat střelbu, zakončení a přechod do ofenzívy. Prostě musíme dělat vše pro to, aby nám to tam začalo padat,“ tvrdí odhodlaně Ladislav Volešák, který si myslí, že ke gólovému úspěchu může vést cesta přes standardní situace. V zápase s Brnem jich zahrával právě on nemalou řádku. „Na tréninku to cvičíme a střídáme se s Karlem Poborským. Nedaří se nám ale zakončení, je to škoda.“

Na hostování z Jablonce nad Nisou je v jihočeské metropoli ofenzivní štírek Jan Svátek. V prvním kole hrál v základní sestavě, ale po padesáti minutách byl střídán Mrkvičkou. V Olomouci odehrál poslední čtvrthodinu. Až doma s Brnem konečně odehrál celé utkání a hned patřil k nejlepším hráčům mužstva. Stejně jako všichni jeho spoluhráči, ani on však nebyl s výkonem a zejména pak výsledkem spokojený. „Je to určitě ztráta. Tyhle šance, co jsme dnes měli, musíme proměňovat. Určitě jsme nebyli horší, já myslím, že jsme byli rozhodně lepší,“ tvrdí Svátek. Podle jeho slov byl jedním z důležitých momentů utkání okamžik v 66. minutě, kdy po hrubém faulu na Poborského a druhé žluté odešel pod sprchy brněnský Jan Trousil. „Po tom vyloučení jsme zbytečně mysleli, že budeme hrát v klidu, ale bylo to spíše naopak. Oni nám skoro nepůjčili balon a my už se do toho nedostali. Před tím to ale byla spíše otázka času, kdy dáme gól. Bohužel se nám to vinou naší špatné koncovky nepovedlo,“ klopil zrak třiadvacetiletý útočník.
„Řekli jsme si, že to musíme zklidnit ve finální fázi a hlavně přidat na důrazu v koncovce. Vždycky, když už jsme tam byli, tak jsme to špatně vyřešili a dopadlo to špatně.“ Sám Svátek se ocitl chvilku po Trousilově odchodu do šaten ve velké příležitosti. Nadýchaný centr Karla Poborského hlavičkoval velmi nadějně, ale míč se snesl jen na horní síť Lejsalovy branky. „Šance to byla velká, stačilo trefit branku a byl by to gól,“ vzpomněl na svou příležitost Svátek. V zápase s Brnem nebyla nouze o zajímavé momenty, šance a také velké množství karet různých barev. Jedenáct žlutých a dvě červené se zdálo, vzhledem k průběhu zápasu, vcelku hodně. „Bylo to docela důrazné, ale já si myslím, že většina zápasů je hlavně boj,“ dobře ví jablonecký rychlík.
V první půli měli domácí vrch, ale po obrátce už to tak jednoznačné rozhodně nebylo. „Nechávali jsme je hrát ve středu hřiště, což byla chyba. Hodně drželi balon a rychle se snažili kombinovat.“ Svátek nastoupil v útoku poprvé po boku Václava Mrkvičky, ale ani tato spolupráce nepřinesla kýžené ovoce. „S Vencou se mi spolupracuje dobře. Je to vysoký útočník, který chodí do všech soubojů. Mě stačí se postavit kousek od něj a on mi ten balon stáhne. Snažíme se doplňovat,“ tvrdí Svátek, jenž stejně jako ostatní hráči doufá, že v Mostě se konečně Dynamo prosadí střelecky i výsledkově.