SK České Budějovice zakončil letošní podzim, který se stal nakonec podzimem úspěšným, i když po čtvrtém kole by nikdo týmu z jihu Čech nevěřil, přesto jihočeští hráči ustáli těžkou situaci na začátku sezony, herně a zvláště psychicky se od pátého kola mimořádně zlepšili. Je třeba zhodnotit celý podzim, který vyzněl na začátku a na konci podzimu jako noc a den.
Člověk by se mohl podivit nad dvěma odlišnými částmi, které se udály na začátku podzimní části, v polovině a na konci podzimu. Čtyři první utkání vyšla naprázdno, kdekdo si poté na otázku sestupujícího odpověděl špatnými jihočeskými výkony. České Budějovice byly ihned pásovány po čtvrtém kole do role padajícího týmu do druhé ligy, různorodá média vštěpovala svým čtenářům či posluchačům, že jihočeský celek je na pokraji zkázy a novinářští experti tradovali ve svých denících spekulace o čistce v budějovickém klubu. Zlí jazykové ovšem tentokráte neuspěli. V rozhodujícím kole bojovali naši fotbalisté o trenéra Pavla Tobiáše, což se také muselo promítnout do celkového výsledku, i když si k tomu vybrali Budějovičtí obrovskou porci štěsteny, která se k jihu první čtyři kola obracela zády.

Kouč Tobiáš u týmu statečně posečkal, vedení mu věnovalo veškerou podporu, hráči se předtím sešli ke společné večeři a konečně se dokázali stmelit dohromady jako správný mančaft. Zmíněné důležité faktory se staly odrazovým můstkem k daleko lepším výsledkům, ale hlavně k potěšujícím výkonům všech hráčů na hřišti. V Příbrami se předvedl precizní výkon i výsledek, což velice znamenalo pro psychickou stránku celého jihočeského klubu. Budějovice začaly pomalými krůčky vzestupně vzrůstat, všelijací žurnalisté i lidé z jiných krajů museli začít přehodnocovat svůj názor na mužstvo z jihu Čech, ač se začalo měnit velmi nerado.

Jihočeši pobrali svoji potřebnou vnitřní sílu a odolnost, která byla posilněna i přestupem Jakuba Kafky a Marka Kuliče, což představuje v zápasech důležité aspekty pro úspěch. Budiž zřetelným ukazatelem domácí utkání s Olomoucí, která se pohybuje na třetí příčce ligové tabulky, kde se činitelé uplatnili, nebo naopak v zápasech na cizích hřištích - v Liberci sehráli jihočeští fotbalisté vyrovnanou partii nebýt povedeného skórování Karola Kisela ke konci střetnutí, zápas na Strahově byl třešničkou na dortu. Výtečný výkon, organizovaná hra na vysoké úrovni, ale hlavně se objevilo velmi cenné hráčské sebevědomí, se kterým se musí disponovat a nakládat u velkého soupeře, jakým Slavia bezesporu je. Samozřejmě, že se najdou i tací, kteří odůvodňují prohru díky veliké absenci klíčových slávistických opor a tudíž nastoupení nezkušených hráčů v pražském družstvu, jenže sestava sešívaných byla prakticky totožná jako ve vítězném střetnutí v Liberci, takže jest nespravedlivé a nemístné snižovat bezchybný výkon Českých Budějovic.

Duel s Ostravou vyzněl jakýmsi vyvrcholením podzimu, přestože to byl předehrávaný zápas jara. Střelecký ostrov praskal ve švech a utkání deklarovalo dobrou formu jihočeského mužstva a sílu týmu z Ostravy. Opět se vyrojily názory, že Slezané hráli první půli pasivně, jenže je podstatné zmínit velice kvalitní hru budějovického družstva, sice je tradičním pořekadlem, že tým praktikuje to, co mu druhý mančaft dovolí, jenže v první půli jako by se otřelé pořekadlo vymykalo a zmizelo někam v dáli.

Je potřeba Jihočechy pochválit za úpornou snahu, obrovskou bojovnost a nasazení, maximální koncentrovanost, vždyť nebýt nepovedeného začátku sezony, tak by naše bilance poukazovala statistiku 6-4-2, což by SK České Budějovice vyzdvihlo do popředí tabulky. Doufejme, že v zimní přestávce přijde dostatečný počet kvalitních fotbalistů, aby narostla zdravá týmová konkurence. Do konce ligy zbývá ještě mnoho zápasů, sice je více než polovina sezony za námi, ale přesto je na místě poděkovat a vzdát hráčům hold za výborné osmé místo.