Pavle, kdy došlo k vašemu prvnímu kontaktu s Českými Budějovicemi?
„O zájmu Budějovic jsem měl zprávy už v zimní přestávce. Mladoboleslavské vedení nás ale v té době s Millerem nechtělo rozdělit. Chtělo si nás ponechat oba, i když jsme byli vyrovnaná dvojka a jeden z nás vždy musel sedět.“
S možným odchodem jste tedy nyní víceméně počítal?
„Už v průběhu sezony jsme s vedením byli domluvení, že po třech letech, co jsme tam s Miroslavem Millerem byli spolu, jeden z nás odejde.“
Mimo té českobudějovické, zvažoval jste více nabídek?
„Nějaké jsme měl. Byla tam z druhé rakouské ligy a snad ze dvou našich ligových klubů. Dynamo bylo ale takové nejkonkrétnější a mě i nejvíce sympatické.“
Pavel Kučera |
„Když někdo někam přestoupí, tak by tam samozřejmě vždy rád hrál pravidelně. Všechno ale záleží na mně. Já si nemyslím, že bych měl mít nějakou stoprocentní pozici. Udělám všechno pro to, abych hrál a Budějovicím pomohl.“
Branku Dynama na jaře strážil Zdeněk Křížek. Znáte se?
„Kdepak. Neznáme se vůbec. Osobně jsem znal pouze Láďu Volešáka a Jirku Skálu, se kterými jsme v Boleslavi seděli v jedné kabině. Ti ale odešli. Ze současného mužstva neznám vůbec nikoho.“
A David Horejš – pokladník týmu, se vám již stačil představit?
(usměje se) „Já se mu zatím vyhýbám. To je ale všude. Nějaké zápisné samozřejmě do kasy zaplatím.“
Dobře. Ale přece jenom, Boleslav je klubem s nejvyššími ambicemi, zato Dynamo je poněkud skromnějším klubem…
„Boleslav měla opravdu vždy nejvyšší cíle, ale je to liga jako liga. Třeba se v Budějovicích podaří poskládat takové mužstvo, které může být příjemným překvapením, jakým byla druhý rok v lize Boleslav.“
Vzpomínáte si na některé vzájemné zápasy s Jihočechy?
„Pamatuji si, jak jsem tu chytal v dresu Viktorky Žižkov. Vyhráli jsme 1:0 a hned nato tenkrát hráli Pohár UEFA na Glasgow Rangers. A naposledy jsem proti Budějovicím nastoupil tuto sezonu na podzim za Mladou Boleslav, když jsme doma vyhráli 4:2.“
Na jih Čech se za vámi jistě přesune i rodina. Jak ona přijala změnu vašeho působiště?
„Manželka z toho byla trochu překvapená. Z Litvínova to je do Budějovic přece jen trochu daleko. Navíc pořád doufala, že půjdeme někam do zahraničí. Dnes je ale velice těžké se do ciziny dostat. Já osobně jsem rád, že jsme právě v Budějovicích.“