Souboj dvou bratrů byl již před zápasem hodně mediálně propíraný. Souboj s Dynamem byl zajímavý pro Radka Mezlíka také z pohledu, že v minulosti krátce na jihu Čech v dresu Dynama působil. "To, že jsme proti sobě dnes nastoupili, jsme ale zas tolik neřešili. Oba jsme se na to dívali tak, že je to spíše další ligový zápas v řadě," řekl po zápase starší z dvojice bratrů Mezlíků. Podobně se na vzájemnou konfrontaci díval i budějovický Pavel: "Tenhle náš vzájemný souboj prožívala spíš robina, příbuzní a přátelé. Pro mě i pro bráchu to byl asi jinak zápas jako každý jiný."
Přestože oba bratři patří mezi zkušené fotbalisty, na vzájemný prvoligový zápas čekali poměrně dlouhou dobu. "Ve druhé lize jsme se potkali v době, kdy jsem hostoval v Jihlavě a brácha byl v Opavě. Jinak jsme většinou v Brně hrávali spolu a až pak jsme se rozdělili," vypočítával Pavel, který se na souboj s bratrem v nejvyšší soutěži přeci jen těšil: "Oba jsme měli radost, že jsme měli možnost potkat se v první lize. Spokojenější dnes byl asi brácha, protože on vyhrál a my prohráli," krčil rameny budějovický fotbalista. "Doufám, že dnešní zápas nebyl posledním, kdy jsme se v první lize střetli," dodal s úsměvem Radek.
Domácí stoper Radek Mezlík mohl být také spokojený z toho pohledu, že jeho tým neinkasoval a naopak ofenzivně laděný Pavel se nedokázal prosadit. "Jeho cílem je vstřelit gól. Já jsem naopak obránce, takže mojí snahou je, aby ten gól nedal. Z budějovického týmu se neprosadil nikdo, takže i z tohoto pohledu můžeme být spokojeni," vypočítával Radek. "Slovácko dneska vyhrálo zcela zaslouženě a já jim k tomu mohu pouze pogratulovat. My se musíme teď rychle vzpamatovat a zvládnout nadcházející zápas s Ústím," dodal mladší z dvojice bratrů Pavel.
Přestože se bratři na hrací ploše potkávali velmi často, nebylo vzájemné souboje potřeba řešit silou. "Nebyla ani příležitost a nutnost, abych Pavla nějak pokopal. Myslím, že naše souboje byly v pohodě," culil se spokojený Radek, kterého ale překvapilo, jak často se do soubojů s bratrem dostával. "Čekal jsem, že nastoupí spíše ze strany a v takovém případě bych se s ním moc nepotkával. On ale nastoupil na pozici podhrotového útočníka, takže nakonec jsme se potkávali hodně často," dodal Radek.
Oba bratři část své kariéry hráli ve stejném týmu, takže jeden druhého neměl čím překvapit. "Známe se samozřejmě hodně dobře, takže jsme jeden od druhého moc dobře věděli, co můžeme očekávat," řekl Pavel a jeho bratr jedním dechem dodal: "Samozřejmě jsem to měl ale já z pozice defenzivního hráče složitější. Mým úkolem bylo bráchu zastavovat. Pavel je hodně silný na míči, dokáže si ho výborně pokrýt a těžko se mu balon odebírá."
Pavel Mezlík vydržel na hrací ploše přibližně sedmdesát minut a do té doby byl jedním z nejaktivnějších hráčů svého týmu. Přesto se ale před bránou soupeře neobjevoval tak často, jak by si přál. "V sestavě máme hodně defenzivních hráčů a když se vyjíždí dopředu, tak se proti výborně zformované obraně soupeře těžko útočí," klopil zrak hráč budějovického Dynama.
Těžké chvíle na tribuně prožíval velký fotbalový fanoušek, otec obou synů. "Táta před zápasem říkal, že bude fandit tomu, jehož tým bude mít před zápasem méně bodů. Vyšlo to tak, že jsme měli víceméně stejně, tak ani nakonec nevím, komu více přál," řekl s trochu trpkým úsměvem budějovický Pavel. "Po zápase byl na jednu stranu šťastný, že jsem vyhrál, ale bylo na něm vidět, že je zklamaný, že brácha prohrál. Šest bodů se z toho zkrátka dnes udělat nedalo," dodal spokojenější Radek.
