Už od svých mladých let hraje s o rok staršími, přesto je oporou ligového mladšího dorostu Dynama. Letos poprvé nakoukl do reprezentace šestnáctiletých a doufá v další pozvánku. Vytáhlý stoper Mikuláš Jáša (15 let) patří k současným nejtalentovanějším hráčům Dynama. O budoucnost na postu stopera se na jihu Čech zřejmě obávat nemusejí.

Po nevydařeném začátku sezony přišla čtyřzápasová bodová šňůra. V čem byla největší změna oproti vstupu do soutěže?
Po třech utkáních se změnila skoro celá sestava. Největší změnou k lepšímu bylo, že se Roman Vávra přesunul z pozice stopera na defenzivního záložníka, kde odvádí skvělou práci. Korunoval to brankou proti Slavii na 2:1. Celkově jsme změnili styl hry, začali jsme více útočit a teď se nám konečně začalo dařit.

Měli jste v prvních zápasech také smůlu, nebo byla třeba na vině nerozehranost?
Přišel nový trenér, noví hráči, nebyli jsme tolik sehraní. O smůle to tolik nebylo, i když jsme v jednom zápase neproměnili penaltu.

V posledním zápase na Žižkově jste rozhodl o remíze. Popsal byste váš gól?
Byla to klasická situace, kterou už jsem několikrát zažil. Letěl centr z levé strany z volného přímého kopu, zaběhl jsem si za obranu a hlavičkou to uklidil k tyči.

Už od žáků jste hrál stopera i kvůli své vysoké postavě, nebo jste začínal na jiném postu?

Mikuláš Jáša v dresu reprezentace
Hned od mého příchodu do Dynama jsem začal v obraně. Jenom jeden rok, kdy si mě pan Pouzar převzal ke starším žákům U15, mě přesunul na defenzivního záložníka. Tam jsem odehrál půl roku a pak jsem se vrátil zpět na stopera.

K vašemu hernímu posunu pomáhá i to, že hrajete pravidelně s o rok staršími spoluhráči?
Určitě, hrozně moc. S kluky o rok staršími hraji už pátý, šestý rok, takže se velmi dobře známe. Trochu se tu spoluhráči mění, ale není to žádná výrazná změna.

Své místo máte i v reprezentaci do šestnácti let. Kdy jste se do ní poprvé dostal?
Poprvé to bylo před měsícem. Nejprve se vybírali hráči z Čech a Moravy. Poté se tyto dva výběry spojily a vznikl jeden tým. Jednalo se o šestidenní soustředění, kde jsme odehráli také dva přípravné duely se Slovenskem. V tom prvním jsem střídal, ve druhém jsem odehrál celý.

Berete nominaci do reprezentace jako dosavadní vrchol své kariéry?
Z pozvánky do národního týmu jsem měl samozřejmě velkou radost, ale je to zatím jenom začátek. Tato reprezentace U16 je druhá nejmladší, takže přede mnou je ještě spousta práce a já bych toho chtěl dosáhnout co nejvíce.

Jste i v nominaci na dva blížící se přátelské duely v Dánsku?
Nominace ještě nebyla zveřejněna, takže nevím. Ale doufám, že budu.

V čem se liší příprava v národním týmu oproti té na klubové úrovni?
V národním týmu se mnohem více pracuje s videem. Naši hru rozebíráme jak před tréninky, tak i před zápasy. Díváme se, jaké děláme chyby a jak bychom to měli správně zahrát. Získáme nějaké informace o soupeři, jinak tam ale žádná větší změna v tomto hledisku není.

V reprezentaci se potkáváte i s významnými osobnostmi jako jsou Petr Kouba či bývalý trenér Slavie Michal Petrouš.
S panem Koubou jsme diskutovali samozřejmě o fotbale, ale i o mém osobním životě. Je to hrozně příjemný muž, velmi rád každému s čímkoliv poradí. Pana Petrouše jsem zatím nikdy osobně nepotkal, jen jsem si s ním potřásl pravicí.

Ze základní školy jste se přesunul na Gymnázium Česká. Je to pro vás velká změna v osobním i fotbalovém životě?
Obrovská. Kromě čtvrtka máme tréninky v rámci školy, což je pro mě velká změna k lepšímu. Učení je náročnější, ale na škole se mi líbí. Na náš školní prospěch dohlížejí i trenéři.