Na jihu Čech se ještě tolik neprosadil, ale záložník českobudějovického Dynama Marek Hovorka má za sebou v jednadvaceti letech zajímavou fotbalovou minulost. Do svých třinácti let žil a hrál fotbal ve Švýcarsku, přesto má několik startů v českých mládežnických reprezentacích a je dobrým kamarádem Václava Kadlece. Dodnes však lituje odchodu do Jablonce z Bohemians 1905 v osmnácti letech.

Vaše fotbalová kariéra se rozjížděla poměrně odlišně od většiny českých fotbalistů. Popište, jak probíhalo vaše fotbalové mládí.
S fotbalem jsem začínal ve Švýcarsku, kde jsem se narodil. Táta tam byl pracovně, máma zde otěhotněla a od mala jsem zde hrál za Servette Ženeva. Pak jsme se ale museli v mých třinácti vrátit do Čech.

Marek Hovorka

Nelitujete toho, že jste tam tehdy nemohl zůstat?
Kdyby mi tehdy bylo osmnáct, jako bylo sestře, která je tam doteď, tak už bych se sem asi v životě nevrátil (usmívá se). Ale bylo mi třináct let, nebyl jsem soběstačný a musel jsem se vrátit. Všechno má svá pro a proti, ale kdybych mohl, tak bych tam zůstal.

Ze Švýcarska vedly vaše kroky do Bohemians 1905. Proč zrovna do toho pražského celku?
Naši známí nám doporučili Bohemku, jelikož je to takový rodinný klub a mohlo by se mi tam líbit. V Bohemce jsem vydržel až do osmnácti, než jsem udělal svojí dosavadní největší chybu, když jsem přestoupil do Jablonce.

Co vás vedlo k té změně?
Byl to manažer, který mi namlouval, že mám v osmnácti letech v Jablonci větší šanci, dostanu lepší kontrakt a další věci. Ve finále se to ukázalo jako obrovská chyba. Odehrál jsem tam za celou sezonu v áčku dvě minuty a trenér o mě vůbec neměl zájem.

Poté jste zamířil na jih Čech, kde jste toho také moc neodehrál.
V Budějovicích jsem v první sezoně odehrál pouze jeden necelý zápas v posledním kole na Spartě. Pak jsme se s trenérem Ciprem domluvili, že pro mě bude nejlepší hostování do druhé ligy, protože jsem v Dynamu chodil hlavně za béčko. Nakonec se to ukázalo jako dobrý krok. Vyřizování hostování bylo ještě za pana Kotrby, který mi s přestupem pomohl. V Ústí nad Labem jsem odehrál celou sezonu.

Vy jste nastupoval na severu Čech pravidelně, vstřelil jste i dvě branky, ale Ústí skončilo ve druhé lize až desáté.
Začátek se nám nepovedl a stihla nás série porážek. Poté se situace trošku ustálila, start do jara jsme měli fantastický a už jsme měli před sebou vidinu postupu. Jenže přišel zápas se Sokolovem, po kterém následovala šňůra šesti porážek, a skončili jsme desátí.

Ústí hraje většinou na špici druhé ligy, rok si dokonce zahrálo nejvyšší soutěž. Jenže ligové zázemí vypadá jinak…
Od odchodu pana Habance a příchodu pana Bičovského v Ústí chtějí hrát v klidném středu. Zatím dělají takového mrtvého brouka, a až postaví stadion, tak do toho půjdou naplno.

Váš přesun do Dynama byl trošku utajený a moc se o něm nemluvilo. Jak se to tehdy celé upeklo?
To ani sám nevím. To byla poslední práce mého manažera, který to domluvil s panem Kotrbou. Pak mi ze dne na den volali z Českých Budějovic, jestli bych sem šel hrát. Chvilku jsem se rozmýšlel, ale nakonec jsem kývnul, protože v Jablonci už jsem byl odepsaný.

Pod Černou věží jste v momentálně v roli nějakého druhého náhradníka. Jak jste s touto rolí spokojen?
Kádr je hodně nabitý a ambice jsou vysoké. Náhradník nikdy nemůže být spokojený a musím ukázat při šancích, které dostanu, že do základu patřím a probojovat se tam.

Marek Hovorka

V Českých Budějovicích už jste druhým rokem. Jak se vám tady líbí?
Je to taková pohodička a zároveň trošku stereotyp. Co budeme dělat po tréninku? Zase kafíčko na náměstí (směje se). Ale je to hezké město. S Jabloncem se to nedá srovnávat. I celé okolí včetně Hluboké, Českého Krumlova a dalších památek jsme s přítelkyní projeli.

Jak se cítíte v kabině?
Co jsem slyšel od kluků, tak loni parta v kabině nebyla nic moc. Ale letos se to ustálilo a partu máme dobrou. Dá se komunikovat s každým – s mladými i se staršími hráči. Kabina je bez problémů.

Nedávno měli mladí fotbalisté Dynama Jindřich Kadula s Ondřejem Otepkou incident, při kterém napadli muže. Co to znamená pro vás v kabině?
Nechtěl bych celou situaci nijak komentovat, protože nevím přesně, jaké byly okolnosti. Ale je to pro nás jasný signál, že podobné věci by se stávat neměly. I když tohle byl extrém, tak je to pro nás velké varování. Vedení pak de facto i musí jednat takhle radikálně. Takové věci se nedají přejít jen tak.

Co vaše plány do budoucna? Chtěl byste na jihu Čech strávit nějaký rok a posunout se do základní sestavy?
Můj prvořadý cíl je teď dostat se do základní sestavy. Moc krásné by bylo, kdybych se do základu dostal a k tomu bychom ještě ligu vykopali zpět. Mám tu smlouvu do léta 2014 a dostat se do základní jedenáctky je můj aktuálně největší cíl.

V mládežnických kategoriích máte několik startů za U18 a U19. Zažil jste v reprezentaci také nějakou větší akci?
Absolvoval jsem kvalifikaci na Maltě, což byla asi moje největší akce s reprezentací. Jinak jsem byl stabilním členem kádru, jezdil jsem na všechny srazy, ale pak jsem přestoupil do Jablonce. Tam jsem nenastupoval, zájem o mě nebyl takový a už jsem se tam nedostal.

Koho ze známějších hráčů, o kterých se v současnosti mluví, jste v reprezentaci potkal?
Chvíli jsem se potkal snad se všemi. Ať už je to Václav Kadlec, Láďa Krejčí a další jako třeba Polom, Přikryl nebo Vašíček. Zrovna na tu kvalifikaci na Maltě jsme byli hodně promíchaní s ročníkem 92, který je považován za ten nejsilnější.

Nemrzí vás, když si otevřete noviny a v nich je na sto způsobů omílaný přestup Václava Kadlece do Frankfurtu?
Samozřejmě, že trošku ano (usmívá se). Odvíjí se to od špatného rozhodnutí, kterého do dneška lituji. Mohlo být všechno jinak. Sice nemuselo, ale tím jsem se totálně odepsal.

Jste v kontaktu s některým z bývalých spoluhráčů z mládežnických reprezentací?
Zrovna nedávno jsem si psal s Vaškem Kadlecem, že až bude mít v Německu byt, tak se za ním zastavím. S ním jsem asi nejvíc v kontaktu. Známe se od nějakých třinácti let a jsme dobří kamarádi. S tím zbytkem jinak minimálně, jelikož kluci jsou hlavně z Prahy a já jsem v Budějovicích. A času na dojíždění do hlavního města tolik není.