„Talentovaný odchovanec budějovického fotbalu může hrát stejně dobře krajního beka i záložníka. Univerzální fotbalista může zaskočit také ve středu obrany. Inteligentní fotbalista vyniká spolehlivou defenzivou a dobrou rozehrávkou,“ píše se v kartě Jiřího Kladrubského na sparťanském webu. Této charakteristice nelze mnoho vytknout. Snad by jen stálo zato doplnit: I přes velmi strmý vzestup vzhůru stále zůstává nohama na zemi. „Doufám, že se mi z toho všeho hlava nemotá,“ potvrzuje jeden z mnoha talentů českobudějovické líhně, který si během necelého půl roku vybudoval pevné místo v základní sestavě Sparty Praha a stal se členem reprezentačního A-mužstva České republiky.
Jiřího Kladrubského se nám povedlo zastihnout dva dny před velkou bitvou, která hýbe děním v celé zemi. „Zápas roku“ Česko – Slovensko berou oba národy velice prestižně a jeho výsledek překračuje i fotbalové hranice. To by byl debut za reprezentační „áčko“! V pondělí Jiří Kladrubský navíc oslaví své dvaadvacáté narozeniny.
Lze si představit lepší dárek k nadcházejícím narozeninám, než by byl první start za národní tým v soutěžním utkání?
(usměje se) „Bylo by to opravdu krásné. Moc bych si to přál. Strašně rád bych si v tom utkání zahrál. Ale záleží především na rozhodnutí trenéra Karla Brücknera.“
Utkání to bude obrovsky sledované. Nebyl byste nervózní?
„Doufám, že ne. Snažil bych se hrát nejlépe, jak umím. Nerad bych ale opravdu předbíhal. Pro mě je super už jen to, že tu vůbec můžu být.“
V čem hlavně?
„Pozvánka do reprezentace a účast na srazu je pro mě obrovská motivace do další práce. Už jen to, že mohu trénovat společně s takovými hráči, kteří v týmu jsou, je paráda. Rád bych byl nominován pravidelně.“
Prožíváte už svůj druhý reprezentační sraz. Liší se od toho prvního?
„Určitě. Je to rozhodně o něčem jiném. Nyní už všechny kluky znám a je to lepší.
S kým například bydlíte na pokoji?
„Za parťáka mám Michala Kadlece, se kterým se známe ze Sparty.
V národním mužstvu patříte do mladých pušek, které asi drží pohromadě, že?
„Není to zas tak úplně pravda. Všichni jsou opravdu úplně v pohodě a člověk si může popovídat s každým. Ve chvilce volna jsme s Kadlecem, Feninem a dalšími šli do města na kafe a poseděl s námi třeba i Daniel Zítka. Ten je sice v reprezentaci také nováčkem, ale nejmladší už také není. To ale nic ve zlém proti němu.“ (směje se)
Není toho teď na vás trochu moc? Nelítáte v oblacích?
„Kdepak. Tedy alespoň doufám, že ne. Posoudit by to asi měli jiní, ale já doufám, že stojím nohama pořád pevně na zemi.“
Ten vzestup v kariéře je teď v poslední době ale velmi výrazný, souhlasíte?
„To máte pravdu. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych mohl být nominován do reprezentace. A vidíte, už se mi to poštěstilo dvakrát po sobě.“
K tomu vám jistě dopomohly pravidelně kvalitní výkony ve Spartě.
„Abych řekl pravdu, ani s tím jsem skutečně nepočítal. Do Sparty jsem v létě přicházel jako nový hráč a myslel jsem si, že třeba půl roku bude trvat než se výrazněji prosadím.“
Trenér Bílek na vás nyní hodně spoléhá, je to tak?
„To nevím. Ale jsem rád, že mi dal šanci a já mu jeho důvěru snad splácím.“
Nastupujete na pozici defenzivního záložníka, ačkoli v Budějovicích jste hrával výhradně v obraně. Nová role to ale pro vás přesto není, pokud se nepletu.
„Nepletete. Netradiční post to pro ně skutečně až tolik není. Ve středu zálohy jsem hrával už v dorostech Dynama.“
A co vám sedí víc?
„Především platí fakt, že člověk si nemůže vybírat a je rád, že vůbec hraje. A kord ve Spartě.“
Dobře. V záloze se ale asi častěji dostanete do hry, což vám asi vyhovuje, ne?
„Mám-li být upřímný, tak ano. Člověk může rozehrávat balony, může si i zaútočit, ale zatím se mi nedaří žádnou akci zakončit.“ (usměje se)
Zato jste ale proměnil důležitou penaltu v odvetném utkání 1. kola Poháru UEFA v Odense. Tuším, že kdybyste ji neproměnil, Sparta by z poháru vypadla.
„Zodpovědnost to byla veliká, ale nervózní jsem nebyl. V té chvíli jsem si totiž ani nijak neuvědomil, že kdybych nedal, byl by konec.“
Skutečně ne?
„Ne. Šel jsem prostě na penaltu a chtěl jí dát. Mířil jsem doprava dolů a ono to naštěstí vyšlo.“
Když se tak ohlédnete, byl to okamžik, kdy na vás osobně ležela v dosavadní kariéře největší tíha zodpovědnosti?
„Šlo by to tak možná říct. Ale Sparta je v tomto opravdu specifická. To, co se říká, nejsou jen fráze. Ve Spartě se totiž prostě musí vyhrávat každý zápas.“
A to je asi i největší odlišnost třeba od Českých Budějovic, že?
„Přesně tak. Na psychiku je to hodně náročné.“
Našel byste ještě nějaký další rozdíl? Co vám třeba ve Spartě nejvíce chybí či schází?
„Určitě jsou to kamarádi. V Budějovicích jsem žil celý život a mám tam veškeré zázemí.“
A naopak?
„Nebudu říkat nic nového, ale Sparta je u nás opravdu tím top klubem. Aniž bych nechtěl říct nic špatného, tak ta úroveň je oproti ostatním týmům naprosto nesrovnatelná.“
Jak jste se vyrovnával s přechodem do hlavního města?
„Nebylo to zase tak složité. Důležitým aspektem bylo, že v Praze již byla moje sestra. Dále tu bydlí i strejda. V tom to bylo vše jednoduší.“
A co přítelkyně, jak se s odloučením srovnává?
„Ani moc nemusela. V Praze jsme totiž spolu.“ (rozzáří se)
Opravdu?
„Nebyl v tom žádný problém. Ona totiž studuje školu v Plzni. Na začátku týdne vždy jede asi tak do středy do Plzně a pak už jsme spolu v Praze.“
Pojďme se ale ještě vrátit k fotbalu. Během krátké doby jste se prosadil do základní sestavy Sparty, jste jejím velkou oporou, a dále také členem reprezentace. Přemýšlet ale o zahraničním angažmá je asi příliš brzo, že?
„Není třeba předbíhat. Nejdříve se musím pořádně prosadit ve Spartě a vyzrát. Jako například další Jihočech Tomáš Sivok, který ve Spartě odehrál několik sezon.“
Máte nějaký nejbližší cíl?
„Už jsem to říkal dříve, ale chci se Spartou vyhrát český titul. I kvůli tomu jsem do ní šel.“
