Na jihu Čech zažil třiatřicetiletý Pavel Hašek hezké i hrůzné chvilky. Kromě postupu do první ligy jistě nezapomene ani na těžkou zlomeninu nohy na tréninku. I tak však vzpomíná na angažmá v Dynamu rád. "Do Budějovic se budu vždy těšit. Je tu příjemné prostředí a s klukama si pořád ještě volám," tvrdí současný bek Viktorie Žižkov, s níž na Střeleckém ostrově padl 0:2.

Váš návrat do Českých Budějovic má trošku hořkou příchuť. Přestože jste prohráli 0:2, tak se jednalo o vyrovnané utkání.
Trošku hořkou příchuť má, to je pravda. Ale myslím si, že jsme hráli slušný fotbal a byli po většinu zápasu lepším týmem. Bohužel, fotbal je občas takový, že i takhle se dá prohrát.

Vaší hře chybělo snad jen vstřelit branku.
Určitě. Utkání bylo o prvním gólu. Zápas se lámal okolo šedesáté minuty, kdy se hrálo nahoru dolů. Domácí měli velkou šanci, my mohli dát krásný gól nůžkami. Právě chyba v rozehrávce nás dostala pod tlak, vykopávali jsme míč z brankové čáry. Nakonec jsme ale udělali v defenzivě další chybu, kterou už Dynamo potrestalo.

Neřekli jste si po Táborského zahozené šanci, že Dynamo urazilo fotbalového boha a utkání byste mohli zvrátit ve svůj prospěch?

Pavel Hašek ještě v dresu Dynama
Ano. Myslím, že to proběhlo hlavou víc klukům. Že po takové přežité šanci už gól nedostaneme. Ale na deset minut jsme vypadli ze hry a soupeř toho využil.

Jak jste si vy osobně užil návrat na Střelecký ostrov, kde jste působil před třemi lety?
Na utkání jste se moc těšil. Do Budějovic se budu vždycky vracet rád, je tady příjemné prostředí, krásný stadion s perfektním trávníkem. Škoda jen, že na zápas nepřišlo víc diváků.

Proběhlo před utkáním nějaké popichování s některým z bývalých českobudějovických spoluhráčů?
Ne, to ne. Občas si s klukama zavolám, nejčastěji s masérem Jirkou Rotbauerem. Spíš jsme se na sebe těšili, než že bychom se popichovali.

Na Žižkově panuje spokojenost po první polovině sezony?
Vcelku ano. Chceme hrát dobrý fotbal, a když k tomu budeme sbírat i body jako doteď, tak to bude jenom lepší. Na nováčka je dvacet bodů po půlce slušný počin.

Také u vás osobně panuje spokojenost pod žižkovským vysílačem?
Jsem na Žižkově rád. Máme dobrou partu a hrajeme kolektivně. Trenéři po nás chtějí kombinační fotbal, jsou tomu uzpůsobeny i tréninky. Jsem v Praze s rodinou, fotbal mě baví – jsem spokojený.

Jakub Pešek - rychlonohý žolík, co neuhne (11.11.2016)

Poslední zápasy chodil do hry jen jako střídající hráč. V závěrečném kole první poloviny soutěže vlétl Jakub Pešek do hry proti Žižkovu jako neřízená střela a vítězným gólem zařídil svému týmu prodloužení domácí stoprocentní bilance. Navíc měl lví podíl i na druhé brance Wermkeho. Zkrátka žolík, jak má být.