Budějovice předvedly před celým fotbalovým národem (díky přímému televiznímu přenosu), že dokážou být vyrovnaným soupeřem i pražské Spartě a že současná pozice v ligové tabulce není v žádném případě náhoda. „Byl to bez ohledu na výsledek výborný zápas a musím vyzvednout výkon celého svého týmu, protože si myslím, že to co jsme předváděli dneska, byl možná nejlepší zápas, který jsme se Spartou za mého působení sehráli,“ hodnotil utkání trenér domácích Pavel Tobiáš.
Domácí nastupovali proti soupeři, který v týdnu uhrál v Lize mistrů slušivou remízu 0:0 s AC Milán a chtěl si smlsnout na slabším protivníkovi. Jenže velice brzy se ukázalo, že v dnešním zápase se bude hrát vyrovnaná partie, ve které nebude mít ani jeden ze soupeřů navrch. Hned na začátku zápasu se ve vápně domácích ocitl po skvělém centru Karla Poborského osamocený Rezek, ale Budějovičtí stihli na poslední chvíli zachránit a hned nato sami dvakrát zahrozili. Nejprve Lafatův únik zastavil praporek asistenta rozhodčího a vzápětí Plocek trestuhodně minul odkrytou branku hostí, když se po Kuličově milimetrové přihrávce zjevil sám proti Blažkovi. Hrál se oboustranně pohledný fotbal a další šance na sebe nedaly dlouho čekat. Nejdříve nedokázal Štajner po zaváhání budějovické obrany usměrnit polovysoký centr do zcela opuštěné branky a o tři minuty později si Kulič sice efektně „položil“ Hübschmana a Johanu, ale jeho střela z hranice vápna šla jen do Blažkovo náručí. Sám Marek Kulič akci popisoval takto: „Obešel jsem dva obránce, ale pak už mi bohužel docházela síla a ani jsem se nepodíval a trefil jsem to přímo Blažkovi do středu branky.“

I nadále se hrálo vyrovnané utkání, ve kterém měli domácí opticky trochu více ze hry, ale v rozletu jim kromě sparťanských obránců bránil i rozhodčí Šedivý, který jakýkoliv kontakt hráčů okamžitě pískal ve prospěch Pražanů. Když už se zdálo, že do kabin půjdou týmy za stavu 0:0, nechal Leština několik metrů volného místa Karlovi Poborskému, který se rozhlédl a neomylně našel centrem u zadní tyče volného Štajnera, jenž hlavou nezaváhal. 0:1. Pavel Tobiáš se zlobil : „Takový hráč jako Karel Poborský nesmí dostat ani metr volného prostoru. Ten jeho centr se snesl Štajnerovi přímo na hlavu…“ Pro domácí hráče to byla hodně ledová sprcha, jak řekl po zápase i Martin Vozábal: „Po tom začátku, kdy jsme mohli dát první gól my, nás to dost mrzelo, ale nevzdávali jsme to.“ Vyrovnanost prvního poločasu potvrzuje i krátké shrnutí hostujícího trenéra Jiřího Kotrby: „Začali jsme dobře, hned ve 2 minutě byl Rezek prakticky sám před bránou, za okamžik se po nešťastně odraženém míči zase dostal do šance Plocek. Pak měl Štajner tutovku, domácí kontrovali další šancí a až těsně před poločasem jsme proměnili po centru z pravé strany další Štajnerovu šanci.“

Do druhého poločasu nastoupili domácí velmi aktivně, hnáni snahou co nejdříve vyrovnat a mohli se dočkat již v 50. minutě, ale Kuliče, který se řítil z 30 metrů zcela sám na Blažkovu branku, zastavil nesmyslně zvednutý praporek asistenta rozhodčího. Míč se k němu totiž dostal zcela evidentně od sparťanského hráče. Útočné akce podporovala dobře hrající obrana, kterou posílil oproti standardní zápasové sestavě Miloslav Penner: „Jsem rád že mi trenér dal důvěru a klukům jsem mohl pomoct.“ Martin Vozábal také objasňoval poločasové pokyny trenéra Tobiáše: „My jsme nechtěli dostat druhý gól, protože jsme věděli, že se se Spartou, v případě že dá druhý gól, hraje strašně těžko.“ Toto předsevzetí vzalo ale v 58. minutě za své, když se do míče z 25 metrů opřel Kováč a nechytatelnou ranou do horního rohu budějovické branky zvýšil na 0:2.

S domácími to v té chvíli vypadalo velmi zle. Pavel Tobiáš konstatoval: „Když jsme prohrávali o jeden gól, tak jsem věřil stoprocentně, že to utkání dokážeme zvrátit nebo minimálně vyrovnat. Za stavu dva nula jsem byl už skeptičtější, protože když Sparta vede 2:0, tak takové zápasy většinou nepouští.“ I trenér Kotrba předpokládal, že je ´vymalováno´: „V době, kdy jsme se dostali do trháku na dva nula, tak jsme měli v moci poměrně klidné jednoduché utkání, protože v té době se Budějovice, i když určitě nehrály špatně, prakticky do žádných šancí nedostávaly.“ Domácím hráčům také nebylo veselo: „V prvním poločase jsme měli dvě velké šance, pak Sparta dala gól a když přidala druhý, tak se zdálo, že je po zápase,“ říkal Marek Kulič. Přesto se s nepříznivým výsledkem nehodlali smířit a toužili po vyrovnání: „Já jsem samozřejmě pořád věřil, protože jinak bych na tom hřišti ani nemusel být. Věděli jsme že Sparta má vzadu problémy, to bylo vidět v prvním poločase, kdy jsme tam měli tři gólovky, takže jsem pořád burcoval kluky, že dáme kontaktní gól, oni znervózní a můžeme ještě vyrovnat,“ vysvětloval Miloslav Penner. Obdobně to viděl i Martin Vozábal: „Samozřejmě vždycky musíte věřit a pokud nevěříte, tak to nedokážete. To, že to skončilo 2:2, je díky tomu, že jsme tomu věřili.“ Marek Kulič byl trochu střízlivější: „Neztráceli jsme víru, ale co si budeme povídat, prohrávat se Spartou 0:2, to je v podstatě prohraný zápas.“

O tom, že se budějovičtí hráči nevzdali, přesvědčili Spartu v podstatě vzápětí. Kulič s Plockem přinutili neúnavným presinkem hostující obránce k řadě chyb, které vyústily v první gólovou akci domácích. Kulič se protáhnul kolem pomalého Hübschmana a naservíroval na stříbrném podnose míč Martinovi Vozábalovi osamocenému u značky pokutového kopu. Kapitán domácích se nenechal zahanbit a i když netrefil balón ideálně, vrátil Budějovicím naději. 1:2. Sám po zápase popisoval: „To byla super akce Marka Kuliče a já jsem byl jenom ta třešnička na dortu. Hlavní dík patří jemu, protože on tu akci nejdřív perfektně vybojoval ve spolupráci s Lafatou a Plockem a pak obešel toho obránce. Můj úkol prostě byl trefit to na tom hrbolatém terénu do brány.“ Z ne příliš povedené střely měl také trochu strach: „Podobný gól jsem vstřelil na Slávii, ale další dvě takové šance předtím jsem nedal, takže jsem se dneska bál, abych to trefil, protože jsem věděl, že ta brána je opravdu v podstatě prázdná.“ Hostující trenér Kotrba se zlobil: „My jsme je postavil na nohy několika násobně hloupou rozehrávkou, kdy jsme chtěli všechno řešit fotbalem místo dlouhým jednoduchým odkopem.“ „Ten rychlý kontaktní gól byl nesmírně důležitý, protože přišel brzy a bylo ještě hodně času. Po tom gólu jsem věřil, že jsme schopni zápas vyrovnat a to se nám nakonec se štěstím podařilo,“ vystihnul situaci Pavel Tobiáš.

Domácí se začali tlačit do útoku a skutečně měli více ze hry, ale z ojedinělého protiútoku mohl trestat Zelenka. Jeho střelu naštěstí obětavě v pádu zblokoval do tyče David Horejš. Z následného rohu a závaru před brankou sice Štajner trefil branku, ale asistent rozhodčího již držel praporek nad hlavou a signalizoval ofsajd. Na hřišti se také začalo přiostřovat, když se hostující hráči nemohli vyrovnat s kvalitním a důrazným presinkem domácích. I Karel Poborský se nechal unést zápasem a udeřil v odplatě do obličeje domácího hráče. Hlavní rozhodčí Šedivý stojící přímo u tohoto přestupku však ani nemrknul okem a dělal jako by se nic nedělo. Budějovičtí naštěstí udrželi chladné hlavy. „Já jsem hráče nabádal, že se nesmí nechat vyprovokovat soupeřem, který je přece jenom dost sebevědomý a myslím, že jsme to po stránce disciplíny zvládli dobře,“ chválil hráče po zápase trenér Tobiáš.

V 80. minutě sáhl trenér domácích k pokusu o zvýšení tempa zápasu a poslal na hřiště dva čerstvé hráče místo skvěle hrajících Davida Lafaty a Jaromíra Plocka. Po zápase to vysvětloval: „Lafata si sám řekl v 80 minutě, že už toho má plné zuby a že už není schopný hrát na sto procent. Tak je to správné a hráče k tomu nabádám. Každý hráč by měl odjezdit zápas naplno a když už není fit, tak by to měl říct. V tom tempu v jakém David Lafata hraje se to 90 minut ani vydržet nedá.“ Že to byl dobrý tah se ukázalo hned za okamžik, kdy Matoušek zle zatopil sparťanské obraně. „Po příchodu Grubera a Matouška se hra oživila a byli jsme hodně nebezpeční dopředu. Oba výborným způsobem vletěli do zápasu, jako by hráli od začátku a splnili přesně to, co jsem jim dal za úkol,“ chválil střídající hráče Pavel Tobiáš. Své předvedl i střídající hostující Gluščevič, který po pěti minutách na hřišti zcela evidentně uhodil pěstí do obličeje Davida Horejše, ale i tentokrát nechal opodál stojící rozhodčí Šedivý pokračovat ve hře.

Doslova zuřící stadion hnal své Dynamo neúnavně do útoku a v 88. minutě se nakonec dočkal. Matoušek vybojoval míč, skvěle předložil do běhu Gruberovi a ten ve vyložené šanci (sám proti brankáři Blažkovi ve velkém vápně) s obrovským přehledem ještě přihrál před prázdnou bránu dobíhajícímu Kuličovi, který nezaváhal - 2:2. Kulič popisoval po zápase gól takto: „Gruber si to super potáhnul a dal to pod sebe, takže já už jenom musel trefit bránu, což se podařilo…“ Rozhněvaný trenér Kotrba jenom poznamenal: „Ve chvíli kdy dostali domácí šanci na 1:2, tak se snažili vyrovnat a těsně před koncem se jim to pro nás bohužel podařilo. Byla to druhá šance v druhém poločase - to znamená stoprocentní úspěšnost domácích.“ Někteří hostující funkcionáři se vehementně dožadovali odmávání ofsajdu, k tomu ale Kulič jednoznačně řekl: „Kdyby to byl ofsajd, tak Spartě ho určitě mávnou. Byli jsme tam sami dva, takže to bylo přehledné a kdyby tam byl ofsajd, tak rozhodčí to určitě zvedne.“ To ostatně prokázal asistent hlavního sudího již v průběhu druhého poločasu, kdy dvakrát absolutně nesmyslně zastavil unikajícího Marka Kuliče pro „údajný“ ofsajd.

V závěru se ještě Sparta odhodlala k velkému náporu, ale střídajícímu Poledicovi míč ve vyložené šanci ukopl skvěle hrající Penner a více Jihočeši Spartě nepovolili. S konečným hvizdem propukla na domácí straně obrovská radost na hostující naopak zklamání. „Dali jsme hezké vypracované góly a ukázali jsme, že naše poslední výsledky nejsou opravdu náhoda a že v mančaftu je dobrý duch,“ hodnotil mužstvo kapitán Martin Vozábal. To potvrdil i Miloslav Penner: „Já si té remízy hrozně cením, protože jsme prohrávali už o dva góly a bylo to hrozně těžký.“ Hostující trenér Jiří Kotrba byl hodně zklamán: „My jsme si to dneska ztratili sami. Dynamo jsme svými chybami sami posadili na koně a konec už byl pro nás bohužel krátký…“ Pavel Tobiáš byl po zápase velmi spokojený a to hlavně s výkonem svých svěřenců: „Já si myslím, že za to jak jsme bojovali, je pro nás výsledek opravdu spravedlivý, protože ve druhém poločase jsme zápas nevzdali, a i za stavu 0:2 jsme hráli s plným nasazením. Vyrovnání si hráči za svůj dnešní výkon určitě zasloužili.“