Naděje umřela poslední. Jak otřepané a přesto pravda. Škoda jen, že opravdu umřela. Nechybělo mnoho a stále ještě doutnal alespoň plamének. Mnoho iluzí si historicky nejlepší střelec, co se týče branek dosažených za jednu sezónu, nedělá: „Potlesk diváků mě potěšil. Střídal jsem za stavu 1:0, takže lidi ještě tleskaly. Kdybych šel ze hřiště později, asi by jich tleskalo méně.“ Sezóna pro Dynamo ještě nekončí, ve hře nadále zůstává ještě juniorka, která ze všech bojuje také o záchranu. „Ještě jsem hráčem Budějovic a pokud mě budou chtít použít pro zápas Béčka, tak mi to vůbec vadit nebude. Dokonce bych skončil tam, kde jsem v Budějovicích začal,“ nechává David srdce bít pod Černou věží.
Na tribuně Střeleckého ostrova se většina lidí shodla v jednom: „Ten Martin Dobrotka je dneska fakt dobrej.“ Slovenský reprezentant do jednadvaceti let má před sebou obrovskou budoucnost. Přehled, s jakým si společně s Romanem Pivoňkou počínal při řešení defenzivních povinností chvílemi až vyrážel dech. Případný návrat do Gambrinus ligy hned vypadá s těmito talenty o něco nadějněji. Před diktafony novinářů František, jak je mu v Budějovicích přezdíváno, trochu couvá. „První poločas jsme hráli výborně, vyhráli jsme ho jedna nula. Druhá půle byla horší,“ pustí se nakonec do hodnocení zápasu. Se svým výkonem Martin může být spokojen. Přesto se rychle opraví: „První poločas jsem hrál výborně. Ne, jenom dobře. Ve druhé půlce to bylo slabší.“ Rozbor zápasu uzavře velice lakonicky: „Zkrátka se nám přestalo dařit. Stejně jako celou sezónu.“
Každý z hráčů prožívá sestup jinak. Někdo dokáže emoce vypustit naplno, jiný je v sobě dusí. Rodák z Bratislavy jen těžko hledá slova: „Ještě nikdy jsem nic takového nezažil.“ Určitě doufá, že už ani nikdy nezažije. „Asi jsme se moc brzo zatáhli dozadu. Měli jsme šanci z brejků, nedokázali jsme je ale proměnit,“ hledá okamžitě příčinu porážky. Pochybovače, kteří po zápase řeknou, že Dynamo dopředu zápas vypustilo, obránce dopředu umlčí: „Do zápasu jsme šli naplno. Pořád jsme cítili šanci na záchranu.“ I přes sestup z Gambrinus ligy vídí budoucnost fotbalu v Budějovicích Martin dobře: „Mužstvo máme dobré, dokážeme přehrát i Olomouc, která bojuje o Ligu Mistrů.“ V Dynamu se od příštího roku dají očekávat velké změny. A nejvíce jich dozná zřejmě hráčský kádr. Odchovanci Slovanu Bratislava se v Budějovicích líbí a rád by zde i přes sestup z první ligy zůstal. „Udělám všechno pro to, abych nastupoval příští rok stabilně,“ slibuje fanouškům Dynama.
To hráči Olomouce odcházeli do kabin zvesela. Ještě stále žije na severu Moravy naděje na milionářskou Ligu Mistrů. Vítězství Moravanů se ale nerodilo rozhodně snadno. Své o tom ví i kapitán Sigmy Radim Kučera: „Přijeli jsme samozřejmě zvítězit, domácí hráli ale velice dobře a bylo na nich vidět, že je to jejich poslední šance. Myslím si, že se hrál velice pohledný fotbal. Poté, co jsme inkasovali, naše hra trochu utrpěla. Po domluvě v kabině jsme začali být aktivnější a více se pohybovali.“ V Budějovicích dokázalo Olomouc opravdu ukázat, jak se bojuje o čelní příčky. V devadesáté minutě, kdy většina diváků již opustila hlediště bojovali hráči Sigmy o každý balón. Byť to bylo třeba na půlící čáře, muži v červených dresech doslova “jezdili po zadku“. „V boji o poháry záleží na výsledcích ostatních mužstev. My musíme doma porazit Drnovice a pak si můžeme říct, že jsme dali do boje o nejvyšší příčky všechno,“ vysvětluje Kučera.
Jako správný kapitán dokázal zavelet na zteč a hodný následování zamířil do otevřené obrany Dynama. Z pozice stopera si velice rád dopřává tyto výlety, které končí gólem. Právě v tom je kouzlo tohoto fotbalisty. „Dostal jsme krásný pas mezi obránce a z posledních sil jsem doběhl k brankáři. Naštěstí jsem to trefil přesně, jak jsem chtěl, a spadlo to přímo za háčky. V tom vedru bylo utkání hodně vysilující. Po vstřelení branky jsem doběhl k rohovému praporku a myslel jsem, že je to konec. Všichni jsme si sáhli na dno a nakonec se nám to podařilo,“ vrací se ke gólovému momentu. Na závěr přesto blonďatý univerzál připustí, že utkání mohlo skončit všelijak: „Velké šance byly na obou stranách. Kdyby domácí zvýšili, už by to bylo asi hodně těžké něco s výsledkem udělat. Stejně tak jsme ale velké šance měli my, hlavně Peter Babnič. Po sérii rohových kopů jsme dokázali vyrovnat a ještě i výsledek otočit ve vlastní prospěch.“
