Po delší době se nám opět ozval bývalý kapitán Dynama České Budějovice Martin Vozábal, který od zimy působí v řeckém prvoligovém týmu Skoda Xanthi. Právě půlrok strávený na jihu Evropy dává Vozymu možnost hodnotit tamní poměry a popisovat fotbalové i nefotbalové zážitky, které jsou s působením v zahraničí neodmyslitelně spojeny...

Zdravím všechny do Čech!

V Řecku jsem už skoro půl roku, a tak mohu komentovat některé věci, které mě během mého působení v zahraničí upoutaly. Náš klub postoupil do poháru UEFA, takže vládne obrovská spokojenost. Horší to bylo po vyřazení z Řeckého poháru, protože první semifinálový zápas jsme vyhráli 2:1 v Soluni na hřišti Arisu, a měli skvělou pozici. Zvláště, když Aris v té době měl obrovské starosti se záchranou. Nakonec u nás vyhrál 2.0, což bylo překvapení pro celé Řecko.O týden později sestoupil z Řecké ligy. Aris při domácím rozhodujícím zápase, který mohl tým vrátit do boje o záchranu, s Iraklisem prohrávali 0:2 hned ze začátku, potom snížili a fanoušci úplně nesmyslně vběhli na hřiště, zfackovali pár hráčů Iraklisu a bylo po zápase. Fanoušci Arisu jsou asi největší blázni a fanatici co jsem viděl. Měl jsem možnost hrát na Arisu ligy i pohár a pokaždé jsem si na dresu odnesl pár plivanců a pokaždé nás po zápase doprovázelo několik policejních aut, ne na kraj města, ale až do Xanthi.

Jinak tady finišuje boj o titul, jak jsem to u nás nikdy nezažil. Tři týmy se honí až do posledního kola - Olympiakos, Panathinakos, AEK Atény. Všechny tři tyto týmy jsou opravdovými velkokluby. Zhruba před měsícem jsme se utkali s AEK Atény přímo na Olympijském stadionu v Aténách. Nádherný stadion, 45 tisíc fanoušků a my pod obrovským tlakem. Prohráli jsme 2:1, i když jsme ještě v poslední minutě nastřelili tyč. Ale AEK byl zaslouženě vítězem, protože byl jasně lepší. Olympijský stadion byl vybrán pro rok 2007 jako dějiště finále Ligy mistrů. Do konce sezony zbývá poslední kolo a podle všeho získá titul Olympiakos Pireus, který má skvělý tým v čele s Rivaldem.

Co se týká cestování, tak toho tady máme opravdu dost, protože město Xatnhi nemá letiště, avšak na všechny zápasy se létá. Snad jen kromě Soluně, kam to trvá dvě hodiny autobusem. Nejbližší letiště je v Kavale 30 minut a pak hodinu cesty do Alexandropule. Lidé v Řecku dost využívají vnitrostátní leteckou dopravu, místo železniční, která není nijak dokonalá. To jsem vyčetl v knize o Řecku :-). Na zápasy se léta v klubových oblecích, což je tady samozřejmost. Nejčastěji se léta do Atén kde sídlí, nevím přesně, ale zhruba 8 týmů. Létá se normální linkou a ne žádným speciálem a podobně.

Poslední kolo sezony hrajeme až ve středu, někdo nyní vložil do programu ligy chytře volný víkend. No takže ve středu hrajeme a potom letím v sobotu ráno domů. Tady se pořád ale trénuje na plno, tréninky dvě hodiny denně. Poslední dny začalo to pravé řecké horko a bude prý ještě větší. Teploty jsou okolo 30 stupňů, a tak se tréninky přesunuly na šestou hodinu večerní.

Pomalu si také začínám zvykat na řeckou kuchyni. Jíme tady hodně saláty různé, hodně olivový olej, hodně sýrů, říkají mu Feta. Ale například před zápasem toho dokážou Řekové sníst opravdu dost, a po zápase až neuvěřitelně. Stolování je tady trosku jiné než u nás. Tady se nanosí na stůl jídlo, od hranolek, přes různé majonézové saláty, chobotnice, kalamari a další věci a všichni jí všechno. To platí ale samozřejmě po zápase. Před zápasem má každý svůj talíř :-).

Tady v Řecku mám také víc volného času, takže jsem si pořídil české televizní kanály. Televizi sleduji normálně přes satelit. Jarda Drobný mi před odjezdem poradil, co všechno si mám přivézt z Čech a je to paráda. Bohužel na satelitu funguje pouze Prima, ČT 1, ČT 2, ČT24. Nova tam není, takže jsem neměl možnost kluky z Dynama vidět v TV. Bohužel na Primu je v pondělí nevybrali, takže mám smůlu. Poslední zápas s Blšany byl opravdu smolný, sledoval jsem to v Dohránu a je to velká škoda, že kluci nedokázali tu remízu udržet.

Minulý týden byl tady v Xanthi na návštěvě Pelé. Otevíral stadion, tréninkové centrum a hotel. Obrovský zážitek. Měl jsem s ním možnost promluvit pár vět. Nechal jsem se s ním vyfotit, protože předpokládám, že ho jen tak zase nepotkám… Pobýval tady dva dny, a zájem o něj byl samozřejmě obrovský.

Jinak jsem dost zůstal v šoku, když vidím jak funguji například pošta, nebo banky. Pracovní doba je do 14:00 a pak máte smůlu. Přišel jsem do banky a jeden zaměstnanec za přepážkou na dotaz jestli mluví anglicky zakroutil hlavou ve znamení, že ne. Potom si dal do pusy cigaretu a čekal co tedy budu dělat. Naštěstí se mě ujala jeho kolegyně. To samé platí například pro poštu, anglicky ani slovo, kouření povoleno.
O dopravních předpisech nebo parkování je úplně zbytečné se bavit. Něco takového je potřeba vidět. Chvílemi mi to připadá, že žádné předpisy ani nemají, tak jsem se jim přizpůsobil…

Mějte se fajn, zdraví Martin Vozábal.