Slyšel je v televizi celý národ. Několik desítek prázdných hlav vydávajících se za fanoušky Slavie věnovalo celý druhý poločas tomu, že bez ustání častovali skandovanými nadávkami na hlavní tribuně sedícího Karla Poborského. Tedy fotbalistu, který se výrazně zasloužil o to, že Slavia mohla v ročníku 95/96 alespoň na chvilku sloupnout nálepku "věčně druhá". Vděkem mu v sobotu byly donekonečna se opakující tři varianty pokřiku, z nichž ta nejslušnější nazývala českého reprezentanta hovadem. Nepomohla domluva rozhodčího, hlasatele, dokonce ani hráčů Holeňáka a Bejbla, kteří se sympaticky pokusili kotel naladit na slušnější notu. O to překvapivější pak bylo to, že stejní hráči společně s celým týmem uspořádali po utkání totožnému publiku velkou děkovačku. Ihned po ní si na rozloučenou slávistický kotel opět zakřičel "tu svou". Za co tedy hráči Slavie děkovali, když jejich příznivci ve druhém poločase jiná čísla ze svého repertoáru nevytáhli?
Elegantně si to vysvětlil slávistický manažer Josef Jinoch, který po zápase s vážnou tváří prohlásil, že hráči poděkovali za fandění v poločase prvním. Alespoň že se měl za co skrýt, protože Poborského přítomnost zůstala v prvním dějství sešívaným fandům utajena. Ani náznak studu za děkovačku Jinoch nepřipustil.

Mnohem sympatičtěji se k problému postavil trenér Josef Csaplár. "Děkovačku jsem neviděl, pokud nějaká byla, v šatně se zeptám, proč to hráči udělali," slíbil slávistický kouč. Svého týmu se i zastal, když připomněl pokus Bejbla s Holeňákem zastavit během zápasu lavinu urážek. "Když vidíte A, jen dodávám i B," vysvětlil.

Csaplár chování hlupáků ze sektoru hostí odsoudil, když prohlásil: "Pro mě je takovéto fandění neakceptovatelné, i když je mi jasné, že si proti sobě poštvu část slávistických fanoušků, která si toto přečte. Já děkuji komukoliv, kdo přijde na stadion a jede za námi spoustu kilometrů. Děkuji každému, kdo drží Slávii palce, ale takhle fandit prostě nejde. Nemohl jsem to nevnímat, nelíbilo se to mně, ani lavičce. Je mi jasné, že tímhle odradíme malé děti a maminky od fotbalu, když se na stadionu dozví vše o anatomii. Tohle lidi ze stadionu vyhání."

Jedním z těch, kteří se v průběhu zápasu pokoušeli vlastní fandy uklidnit, byl Radek Bejbl. Ten byl z urážek směrovaných na bývalého spoluhráče hodně smutný. "Jsem zklamaný. Já jsem tam za nimi šel a snažil jsem se jim říkat, aby radši fandili mužstvu a nechají tyhle vulgarity stranou. Jsem strašně rád, že máme fanoušky, kteří s námi jezdí ven, ale z jejich chování jsme zklamaný," přiznával Bejbl. Snad to myslel vážně, sám totiž jako kapitán mohl bez děkovačky své spoluhráče odvést do kabiny. Potom by jeho slova zněla upřímněji.

Bez servítek pak okomentoval chování slávistického kotle druhý kapitán, domácí Martin Vozábal: "Já si myslím, že to je ostuda hlavně jejich a klubu, že si vychovává takové fanoušky. Protože díky hráčům, jako je Karel, diváci na fotbal chodí a nebýt jeho, tak tihle pitomci sedí v hospodě a fetujou." Obránce David Horejš poté doplnil: "Je to hodně nedůstojné. Ať je Karel kdekoliv, tak by si tohle k němu neměli dovolovat, protože pro český fotbal toho udělal hodně a takových pár “rádoby fanoušků“ bych na stadion vůbec nepouštěl."

Rozzuřený z atmosféry zápasu byl i delegát Jiří Ulrich, jemuž vadilo, že nezasáhla pořadatelská služba nebo policie. Na obranu pořadatelů je však potřeba poznamenat, že se o domluvu snažili a k zásahu kvůli "pouhému" sprostému skandování nemají oni ani police mandát. Možná je to vzkaz celému českému fotbalu. Těžko totiž očekávat, že diváci budou o mnoho kultivovanější než ti, kteří zápasy řídí. Dagmar Damková by na toto téma mohla vyprávět. Jaký fotbal, takoví fanoušci.