Už potřetí se pokoušíte prosadit do kádru Dynama?
Je to tak. Ta první zkouška byla před lety opravdu kratičká, podruhé jsem v týmu vydržel půl roku. Teď to snad vyjde, ať co se týče délky působení, tak herního vytížení.
Takže jste již s vedením klubu na něčem konkrétním domluveni?
Zatím ne. Mám od Boleslavi povolení trénovat s Dynamem a v sobotu bych měl odehrát utkání proti rumunskému Vaslui. Poté zřejmě padne definitivní verdikt.
Když se vrátíme v čase nazpátek, tak váš tehdejší odchod z Budějovic asi neproběhl v tom nejlepším duchu, že?
Dá se to tak říct. Musel to přijmout jako realitu. Na tréninku mi tehdy trenér bez uvedení důvodů oznámil, že končím a já jsem tedy vrátil do Prachatic.
Na následné působení v Mladé Boleslavi ale vzpomínáté zřejmě moc rád?
Na tohle období mám jen ty nejlepší vzpomínky. Stal jsem se po boku Marka Kuliče nejlepším střelcem nejvyšší soutěže, hráli jsme evropské poháry. V Boleslavi se sešla skvělá parta a já jsem do ní zapadl jako pomyslný kamínek do mozaiky. Vlastně jsme se všichni vezli na vlně euforie a bylo to opravdu nádherné angažmá. (zasní se)
Střelecky se vám dařilo i proti Budějovicím.
Vzpomínám si na utkání, kde jsem jim dal dokonce dvě branky a musím se přiznat, že byly Budějice mým oblíbeným soupeřem. Snad to bude nyní naopak a třeba se trefím proti Boleslavi...
Co působení v bundesligových Cáchách?
Tak o tom určitě nemůžu mluvit jen v superlativech. První půlrok jsem sice pravidelně hrál, byť ne na svém oblíbeném místě v útoku, ale na postu levého záložníka. Druhou půlku ročníku jsem však nedostával od trenéra důvěru, vypadl jsem z herního rytmu, načež jsem se vrátil z tohoto hostování zpátky do Boleslavi.
Ve městě automobilů to už ale také nebylo to pravé ořechové.
Přitom bezprostředně po mém návratu jsem dostal kapitánskou pásku a byl jsem stabilním členem základní jedenáctky. Sezona se však nepovedla podle představ, skončili jsme uprostřed tabulky a šanci začali dostávat mladí talentovaní hráči.
Když jste přišel po takové době do kabiny Dynama, poznal jste vůbec někoho?
Samozřejmě. Odchovance Křížka nebo Horejše. Z předchozích působišť jsem znal Pavla Kučeru a Tomáše Sedláčka, ale víceméně jsem se s velkou částí kluků potkával při ligových zápasech na hřišti.
Láká vás tedy zahrát si ligu v Budějovicích?
Určitě, to je bez debat. Jsem Jihočech a chci za Dynamo hrát!
V zápase proti pražské Slavii jste se objevil na levém kraji záložní řady.
Trenér Šilhavý stále zkouší různé herní varianty a řekl mi, že mám střetnutí odehrát na levém halvu, i když mě osobně by samozřejmě vyhovovala pozice útočníka. Měl jsem za úkol doplňovat hrotového útočníka, proti kombinačně silné Slavii to ale bylo obtížné. Dobrou příležitost měl po brejku Tomáš Sedláček, ale Vaniak prokázal své kvality. Penalty už byly o štěstí.
S mužstvem jste byl ve Včelnici poprvé?
Ano. Vlastně jsem v klubu neabsolvoval ani tréninkovou jednotku.
A co se zdravotního stavu týče?
Musím říct, že jsem fit. Po operaci vyhřezlé ploténky nyní pravidelně cvičím zádové svalstvo a problémy odezněly. Fyzičku jsem naháněl sám i s mužstvem Mladé Boleslavi. Herní praxe mi ovšem stále chybí.
Na turnaji v Nové Včelnici ale poprvé nejste?
Kdepak. Už je to dávná minulost, kdy jsem zde hrál za Dynamo a jestli dobře pátrám v paměti, tak jsem se tradičního turnaje účastnil i jako člen Boleslavi.
Co říkáte kvalitě trávníku?
Jde to. (směje se) Je pravda, že míč v té poměrně vysoké trávě dost zadrhává a nemá ten potřebný skluz. S tím se však musí každý vypořádat. Terén hrál možná i roli v momentě, kdy se v prvním zápase zranil Tomáš Stráský.
