Přibližně před rokem po zápase se Sigmou Olomouc ztratili Jihočeši kolo před koncem i teoretickou naději na záchranu v první lize. Dnes ale prožívají zcela jiné pocity. Po výborném výkonu a výhře na hřišti Ústí nad Labem mohou totiž slavit s jednozápasovým předstihem návrat mezi prvoligovou elitu. Největší aspirant na postup ale rozhodně neprožíval lehkou sezonu, o čemž svědčí i slova kreativního záložníka Martina Vozábala: "Nikdo asi nepředpokládal, že začneme, tak jak jsme začali. Po sedmi kolech jsme byli předposlední a o to je poté lepší, že jsme to zvládli." Sám Vozábal má s bojem o první ligu bohaté zkušenosti, během svého působení v Dynamu se totiž nyní raduje již z třetího postupu.
"Hned od začátku sezony jsme věděli, že chceme postoupit. O postup z druhé ligy jsem bojoval už dvakrát, takže jsem věděl, co nás asi bude čekat," připomněl sám Vozábal postupy v roce 1999 a 2002. Letos byl ale přeci jen v jiné pozici - při prvních postupech mu bylo dvacet, resp. třiadvacet let a patřil spíše k talentovaným mladíkům. Dnes je mu ale dvacetsedm a právě na něm stála a padala hra celého týmu. Jihočeši nevstoupili do sezony vůbec dobře a zpět do horní poloviny tabulky se vrátili až po příchodu trojice Skála, Bureš a Mrkvička, kterou krátce poté doplnila jedna z největších hvězd českých soutěží. "Po příchodu Karla Poborského se to začínalo trochu otáčet, avšak poté jsme v jednu chvíli opět začali ztrácet půdu pod nohama a nebylo nám zrovna dvakrát dobře," vzpomínal nyní už s úsměvem Vozábal.
Srovnávat druhou a první ligu ale populární ´Vozi´ příliš nechtěl: "Druhá liga je oproti nejvyšší soutěži velmi rozdílná. Především tedy ve stadionech, v zázemí a v divácích. Po sestupu jsme s tím vším ale museli počítat, i když to tedy nebylo nic příjemného." I právě kvůli tomu Jihočeši na nic jiného než na postup nemysleli. "Postup do první ligy byla naše povinnost. Už jenom kvůli dobrému kádru a stadionu jsme prostě postoupit museli. Teď jde zase o to, abychom nějak stabilizovali kádr a aby Dynamo zase po dvou letech nesestoupilo," věděl Vozábal již bezprostředně po postupovém zápase. Právě při vzpomínce na tři sestupy v krátké době se záložník přeci jen trochu zamračil: "To je asi největší problém tohoto klubu. Já jsem v A-týmu Dynama deset let a zažil jsem tři sestupy a tři postupy. Někdo by si mohl říct, že je dobré, když tým dokáže okamžitě po sestupu opět postoupit, avšak mělo by se dělat něco pro to, aby se nesestoupilo."
Dynamo nastupovalo na hřišti Ústí ve velmi dobré výchozí pozici a všichni hráči moc dobře věděli, o co vlastně hrají. Zdravě sebevědomí tým už při cestě do Ústí lehce přemýšlel o případných oslavách. "Samozřejmě jsme věděli, že si to můžeme uhrát sami. Oslava nějak extra připravená nebyla, ale určitě to dneska nějak oslavíme," vrátil se Vozábalovi úsměv na tvář. Okamžitě si ale také vzpomněl na loňskou sezonu, kdy jen na dálku z Řecka sledoval sestup svých spoluhráčů: "Loni byl v týmu smutek a letos se bude slavit. To k tomu ale prostě patří, jednou se brečí a podruhé se slaví."
Řeč pochopitelně přišla také na případné skákání do kašny, což byla v minulých dvou postupech jedna z akcí, která oslavy provázela. "Skákání do kašny neplánujeme. Ono je to trochu složitější. Když jsme poprvé v roce 1999 slavili postup do první ligy, bylo při oslavách plné náměstí lidí. Když jsme ale postoupili o tři roky později, koupali jsme se tam prakticky sami a ještě dnes si vzpomínám, jak tam za námi do kašny vlezli nějací bezdomovci," dodal na závěr Vozábal

Jedním z kovaných odchovanců, který v Dynamu zažil dobré i zlé je obránce Martin Leština. Bek, který na sebe dlouhou dobu upozorňuje velmi čistou hru s výborným přehledem, ale do letošní sezony příliš zasáhnout nemohl. Hned v úvodním zápase sezony doma s Žižkovem si přivodil těžký výron kotníku a s nepříjemným zraněním laboroval více než půl roku. Při absenci pěti hráčů A-týmu ale dostal na hřišti Ústí nad Labem prostor na levém kraji zálohy a rozhodně svým výkonem nezklamal. "V posledních zápasech jsem hrál za béčko, zahrál jsem si od začátku také na Kladně, takže ty celé zápasy jsem měl v nohách a i když se dnes hrálo o postup, nic zvláštního to pro mě nebylo. Byl jsem na to připravený," naznačil Leština, že pro něj start v rozhodujícím zápasu sezony neznamenal žádné velké obtíže. Stejně jako ostatní spoluhráči si ale před výkopem dobře uvědomoval, o co se vlastně v sobotním zápase hrálo: "Do zápasu jsme nastupovali s vidinou, že když zvítězíme, tak nás postup nemůže již minout. Každý z nás to měl určitě v hlavě, ale nějakou větší nervozitu jsme si připouštět nechtěli."
Asi jako každý účastník zápasu souhlasil s tím, že o osudu zápasu rozhodla blesková branka Ivo Táborského, který se trefil po necelé minutě hry. "Vývoj zápasu ta úvodní branka pochopitelně poznamenala. Když jsme pak přidali po půlhodině hry další, hrálo se nám o poznání lépe. Až na ten gól deset minut před koncem jsme je k ničemu nepustili a vítězství jsme si s přehledem pohlídali," poznamenal Leština a jedním dechem dodal: "Ani my jsme ale s tak rychlým gólem nepočítali. Moc nám pomohl, díky němu jsme se uklidnili a mohli jsme s přehledem hrát na udržení výsledku." Jihočechy čeká do konce sezony ještě jeden zápas a Martin Leština věří, že utkání odehraje Dynamo už jen kvůli divákům se ctí: "Poslední kolo se odehrát musí. V Budějovicích se bude na hřišti konat nějaké vystoupení zpěváků a další akce. Bude to spíš asi show pro lidi a právě proto rozhodně nechceme prohrát nebo nějak zaváhat."
S úsměvem Martin Leština také vzhlížel k následným oslavám, které se začali plánovat bezprostředně po skončení zápasu: "Postup do první ligy samozřejmě dneska po příjezdu domu oslavíme. Až dorazíme do Budějovic, tak si půjdeme jistě někam sednout. Skákání do kašny jsme zatím neplánovali, ale osobně si myslím, že tam nakonec skončíme."