To se psala teprve patnáctá minuta a povedený gól přivál na kopačky hráčů v černobílých dresech potřebnou jistotu. Kombinační hra se ale pohříchu zastavovala před pokutovým územím Vítkovic a cesta k brance byla ucpána hustým lesem hráčů v červených dresech. O to efektnější byla situace v závěru první půlhodiny, která vyústila v druhou Faldynovu trefu. To Ivan Dvořák prošel pokutovým územím lehkým krokem jako bájný Mojžíš Rudým mořem a předložil zimní posile z Kunovic neodtmítnutelnou nabídku. "Pro mě to byla jednoduchá záležitost, protože Ivan mi to perfektně připravil. Prošel mezi třemi hráči a já už zakončoval prakticky do prázdné branky," skromně zlehčil svou zásluhu na zvýšení náskoku Faldyna.
Cestu za vytouženým hattrickem mohl odchovanec Frýdlantu nad Ostravicí zakončit ještě do přestávky, ale před jeho nohou zastavil včas míč Kello. Krátce po návratu z kabiny Faldyna poprvé střelecky zaváhal. Naběhl si na dokonalý míč za obranu hostí, ale tváří v tvář vítkovickému brankáři zamířil jen do jeho těla. Ale aby se procento střelecké efektivity příliš nesnížilo, dokončil akci Táborský, který třetí brankou a dalším výborným výkonem oslavil své jednadvacetiny.
Právě na útočném duu je nejpatrnější návrat psychické pohody, jakoby se celý tým přesvědčil o tom, že se dá hrát i bez tahouna Karla Poborského. Nutnost vypořádat se se zraněním jihočeské hvězdy potvrzuje i Faldyna. "Samozřejmě Karel nám hodně chybí, ale nedá se nic dělat a my se museli naučit hrát i bez něho. Zatím to jde, ještě to musíme ale potvrdit dalšími výhrami," je si dobře vědom hráč, který by rád napodobil famózních třináct podzimních tref v dresu Kunovic. "Není rozdíl mezi střílením gólů v Kunovicích a v Dynamu. Přihrávek dostávám asi stejné množství, jde vždycky jen o to, kolik jich proměním. Dnes to byla slušná produktivita," tvrdí fotbalista, který v 67. minutě mohl ze hřiště odejít s pocitem dobře odvedené práce.
Svou dobrou formu z posledních utkání potvrdil proti vítkovickému týmu také hráč, o kterém byla řeč při druhé brance, záložník Ivan Dvořák. Zametal zárodky soupeřových útoků, zapojoval se i do ofenzivy. Asi nikdo z více než dvou tisícovek diváků nenechal ruce založené v klíně po jeho excelentním průniku a přihrávce na Faldynův gól. "Otevřel se přede mnou prostor, myslel jsem si, že si to hodím do vápna na střelu. Ale potom už tolik místa nebylo, tak jsem to zkusil dát před branku. Naštěstí Faldy se tam dobře dostal a potvrdil, proč vede tabulku střelců celé ligy," popsal situaci sám autor akce.
Také fotbalista s kořeny z Poštorné si všiml aktuální střelecké potence svých spoluhráčů. "Poslední dobou nás táhne svými góly Ivoš Táborský, je dobře, že se přidal i Petr. Jeho první trefa byla opravdu výstavní," pochválil Faldynovu pumelici, která podle jeho slov hosty řádně načala. "Vítkovice tady nehrály špatně a dokázaly, že nepatří do spodních pater tabulky, ale nám pomohlo to, co potřebujeme v každém domácím zápase a to je rychlý první gól. Zvlášť to bylo potřeba v dnešním zápase, kdy se hra od začátku hodně kouskovala," narazil Dvořák na velmi brzké šetření času hráčů Vítkovic poleháváním na trávníku. Už od úvodního hvizdu se hromadily situace, kdy některý z hostujících hráčů se srdceryvným výkřikem padl k zemi, dlouho ležel, avšak poté znovu běhal jako laň. "Bylo vidět, že s tou taktikou přijeli, v osmé minutě už bylo snad čtvrté ošetřování, což mi přišlo trošku směšné. Ještě navíc na to rozhodčí trochu přistoupil, naštěstí jsme je zlomili tím gólem. Kdoví ale, jak by to vypadalo s jejich chováním dál, kdyby drželi bezbrankový stav delší dobu," zamyslel se nad nenaplněným scénářem Ivan Dvořák.
Také hráč, který si z Bohemky přinesl přezdívku "pittbul", kvituje fakt, že si tým zvykl na absenci Poborského: "Je jasné, že s ním se nám všem hraje líp, je to fotbalista jako řemen. Ale možná nám to i trošku pomohlo, víc jsme se semkli. My jsme už tyhle výkony začali podávat v době, kdy byl Karel na hřišti. Na Kladně Karel odehrál výborný zápas, byl to on, kdo nás táhl, bohužel jsem ale jako lepší tým prohráli. Už v té době jsme se vrátili k fotbalu, který jsme hráli na konci podzimu. Už nechodíme do zápasu s tím, že doma všechny porazíme o čtyři góly a venku budeme jasně vyhrávat. Trochu jsme spadli na zem a dobře víme, že bez dřiny a odpovědnosti každého hráče směrem dozadu ničeho nedosáhneme. Víme, že když nedostaneme gól, tak máme kvalitu na to alespoň jednu branku vstřelit."
Před Dynamem stojí jasný úkol, do konce ročníku sesbírat devět bodů. Víru v jejich zisk a návrat mezi elitu za celou kabinu odprezentuje Dvořák bez zaváhání. "Já osobně už tomu věřil i po pátém kole, kdy jsme byli předposlední. Teď je to snad vidět i zvenku, že za tím snem jdeme všichni do jednoho. Třikrát vyhrajeme a budeme slavit titul," lehce se ve přeřekne ve svém odhodlání, ale hned se opraví. "Tedy vlastně postup, titul budeme slavit až příští rok," dodává Dvořák už s úsměvem.
